Neslyšel jsem to už? Probíráním a zamítáním nápadů strávím tak devadesát procent času, říká skladatel František Chaloupka

Psal se rok 1863, kdy britský spisovatel Samuel Butler zveřejnil článek nazvaný Darwin Among the Machines (Darwin mezi stroji). Zabývá se v něm technologickou revolucí a potenciálem stojů pracovat vědomě. O téměř 160 let později se článku chopil skladatel František Chaloupka, sám fanoušek témat spojených s umělou inteligencí, a zkomponoval stejnojmennou skladbu. V premiéře zazní 22. srpna na festivalu soudobé hudby Ostravské dny. O skladbě detailněji mluvil i ve vltavském rozhovoru.

Čtěte také

Ostravské dny se nebojí experimentů

František Chaloupka má doktorát z Janáčkovy akademie múzických umění, skladbu studoval u v Americe či Nizozemí, a když zrovna nekomponuje soudobou hudbu, hraje na kytaru a zpívá ve svém multižánrovém projektu Iszek Baraque anebo se stará o provoz Kytarového institutu, což je netradiční hudební škola, již založil v Brně. Kromě toho rád čte, zajímají ho texty klasiků, ale i filozofů. „Filozofie je pro mě rovna exaktní vědě, filozofové se snaží dobrat pravdy a tím jsou mi blízcí,“ konstatuje.

Ta loutna zářila

Svou první kompozici napsal na začátku nultých let v době, kdy studoval na konzervatoři. Jeho cesta k hudbě ale zdaleka nebyla tak přímá, jak by se z jeho životopisu mohlo zdát. Dětství totiž prožil mezi kolotoči, maringotkami a křivými zrcadly, s nimiž rodiče jezdili po Evropě.

Čtěte také

Premiéra kompozice Proroctví Izajášovo. Osamělé volání a jeho dozvuky v hudbě skladatele Pavla Zemka Nováka

Na čas, kdy se bezstarostně procházel kolem manéží a hrál si na kolotočích „zaparkovaných“ na zahradě, vzpomíná rád. Po základní škole se šel učit na kuchaře, protože se zdálo, že jednou po rodičích převezme frýdeckomísteckou síť kulečníkových heren. Jenomže tu byl jeho oblíbený zpěv a taky kytara, která mu učarovala už ve třech letech. „Teta měla doma pokojovou loutnu. Dostal jsem ji do ruky a ona jako kdyby zářila,“ vzpomíná. A tak přišla na řadu konzervatoř. Šlo to rychle, čtyřleté studium zvládl během dvou let. Umění kompozice se pak na JAMU učil u Martina Smolky, se kterým si, jak ve Vizitce řekl, sedl lidsky i profesně. Půlrok na California Institute Of The Arts v Los Angele ho zase naučil neplýtvat časem a skládat ve vysokém tempu.

Čtěte také

Zvukové instalace mám pořád ráda. Už ale budu klasická skladatelka, která si občas natočí film, říká Eliška Cílková

V roce 2005, ve svých čtyřiadvaceti, napsal sedmnáctiminutovou kompozici pojmenovanou An Ancient Calligraphy (Starověká kaligrafie), kterou odehrála ostravská Janáčkova filharmonie. František Chaloupka přiznává, že právě práce pro velká tělesa jej naplňuje. „Čím větší orchestr, tím víc toho jako skladatel můžu udělat. Baví mě klasický zvuk, ale i nové kombinace nástrojů a také sdělení hudby, zkrátka to, co v posluchači hudba vyvolává,“ vypočítává.

Chaloupka často a rád propojuje žánry, vlastní je mu hudební minimalismus. Ten s sebou ale nese nástrahy spojené s nutností promýšlet, zda daný nápad už někde neslyšel, zda je originální a zda jej už on sám nepoužil v minulosti. „Probíráním se tím, co už jsem slyšel, a zamítáním nápadů trávím tak devadesát procent času.“