Nikdy v životě jsem nebyl tak nemocný, popisuje covid zubař, který rehabilituje za volantem autobusu

Plná čekárna pacientů, vrtačky jedou na plno. Nedávno ale ordinace ztichla, zubař Oldřich Velký měl těžký průběh nemoci covid-19.

„Za celý život jsem nebyl tak nemocný jako tentokrát. Za 40 let v pracovním procesu to byla moje druhá nemocenská. Byl jsem mimo provoz měsíc,“ vzpomíná pro Český rozhlas Ostrava.

„Pochopil jsem, že člověk může snadno zemřít, protože se nenadechne,“ povzdechne si.

Osmašedesátiletý muž dostal zápal plic, s covidem bojoval doma. Po měsíci už ale zase seděl u zubařského křesla. „Snažil jsem se zvolnit tempo, ale bohužel to nejde, protože za tu dobu došlo k nakupení pacientů. Teď tady mám mladého kolegu, takže jsem se to snažil některý den o hodinu zkrátit,“ přibližuje svůj návrat do práce.

Šedovlasý muž s brýlemi mluví rozvážně a umí naslouchat. Na vesnici, kde má ordinaci, má doslova svůj fanklub. Jak jinak si vysvětlit reakci pacientky, kterou čekalo vytržení zubu: „Je fakt perfektní. Už k němu chodím několik desítek let.“

S covidem bojoval koncem února a pořád se ještě necítí úplně fit. Občas ho prý přemůže slabost. „Někdy tělo cítí, že už akutně potřebuje odpočinek. A je třeba vysadit.“

Za volantem autobusu

Někdo po covidu míří do lázní, jiný zkouší dechová cvičení, zubař Oldřich Velký ale spěchal tam, kde je šťastný, za volant dálkového autobusu na trase Ostrava – Jeseník. „Nádherná trasa,“ pochvaluje si při řízení.

Podle něj je to ta pravá rehabilitace. „Už jsem se strašně těšil, až nastane rekonvalescence, až si budu moct poprvé sednout za volant. Pro mě je to relax. Od mala bylo mým snem stát se řidičem autobusu.“

Obě sestřičky v jeho ordinaci mu takovou léčbu po covidu jen doporučují. „Je to jeho odpočinek,“ dodávají s tím, že po jízdách vždy pookřeje.

Někde u zubaře pouští uklidňující hudbu, tady se můžete uvolnit pohledem na fotky historických autobusů.