Nová alba, o kterých ještě uslyšíte - srpen 2020

Nikdo nás už nepřesvědčí, že kdokoliv a odkudkoliv může kdekoliv změnit pokračování historie. I kdyby to mělo být na konci světa, třeba na Zanzibaru, dvouostroví kousek od východního pobřeží Afriky, kde britský producent Pete Buckenham s dosud neznámou zpěvačkou Siti Muharam natočil album Siti of Unguja a zanzibarské hudbě taarab tak otevřel nové příležitosti.

Punc velkého překvapení všemu dodává fakt, že Siti Muharan je pravnučkou Siti Binti Saad, nepřekonatelné legendě stylu hraného od 19. století jak na Zanzibaru, tak po celém pobřeží východní Afriky. Pete Buckenham dostal na ostrově nabídku připravit pro novou residenční čtvrť městečka Fumba kulturní projekt. Zarazilo ho však, že v rodišti Binti Saad o ní nenašel skoro ani zmínku. Plánoval proto natočit pár skladeb a vrátit se domů, jenomže pak se dozvěděl, že v ústraní, mimo hudební scénu, žije Siti Huharan, která sice nestojí o kariéru, zato nádherně zpívá. Původní verze šla tudíž do koše a na stole se objevil nový nápad: album připomínající slávu prababičky s hlasem pravnučky. Za doprovod zvolil producent místní mistrovské hudebníky, zahrnující samozřejmě famózního virtuóza na citeru qanun, ústřední nástroj zanzibarské hudby, a hráče na loutnu oud a perkusisty, ale také londýnské jazzmany a ve skladbě Pakistan dokonce slyšíme elektroniku.

 Malijská zpěvačka Ami Yerewolo má přezdívku Denfari, což v jazyku bambara znamená „dítě, které se nebojí výzev“. To dobře víme, protože si ji pamatujeme z posledního alba projektu Les Amazones d'Afrique, v němž se bez zábran postavila po bok daleko známějším umělkyním. Neunikla přitom pozornosti kamerunského zpěváka Blicka Bassyho, který se jí rozhodl vydat třetí album. Měl k tomu víc důvodů: Ami je nejen zpěvačka, ale hlavně raperka a o respekt malijské hip hopové scény, které dominují muži, už léta bojuje, což nelibě nese společnost i její rodina. První představenou skladbu Lettre Ouverte doplnila Ami Yerewolo sugestivním videoklipem a nemusíme znát překlad, abychom pochopili, o čem zpívá. 

Brazilská zpěvačka a skladatelka Céu, hvězda brazilského experimentálního popu, vydala nové album APKA!, kterému vévodí skladba Corpocontinente. Prosebnou touha po něčem, co nikdy nemůžete mít, režisére Rodrigo Saavedra znázornil v dystopickém videoklipu, v němž Céu v roli tajemné amazonské bohyně nabízí mladíkovi hledajícímu ztracenou lásku rozhřešení a trest zároveň. Z halucinogeního snu ho totiž znovu vrací do současnosti.

Sama o sobě by zpráva o nové cumbia kapele nestála za větší pozornost, kdybychom z alba Tempestad neslyšeli, jak populárnímu latinsko-americkému stylu dodala rocková injekce nový náboj a zároveň nevnímali, že i tenhle, řekněme posluchačsky přístupnější směr, je pro taneční cumbii příjemným požehnáním. U skupiny Nohe & Sus Santos (Nohe and Her Saints) vedené honduranskou zpěvačkou Nohelií Sosa se šťastně sešlo mezinárodní složení, zahrnující Američany a Mexičany, s pocitem, že by cumbii mohly znovu jako dřív slušet elektrické kytary a namísto experimentálního uvažování druh energie vycházející z rockové podstaty. Ideální hudba pro letní časy.