Nusantara Beat: Bujná renesance indonéské surf-rockové psychedelie z Amsterdamu
Schválně, kolik z vás by dobrovolně poslouchalo pop z Indonésie? A než se zeptáte, samozřejmě zpívaný v indonéštině. Možná byste se divili, jak vám to s nizozemskou skupinou Nusantara Beat půjde snadno. A nalákat by také mohlo, že aktuálně s debutovým albem vede žebříček Transglobal World Music Chart.
O tom, jak americká vojenská rádia nakopla v 60. letech minulého století vznik pop music a psychedelického rocku v jihovýchodní Asii existují romány a své o tom vědí také na jihu Španělska, kde v téže době začala s přítomností americké armády éra andaluského rocku, tedy kombinace rocku a blues s flamenkem. V Indonésii sice operovala pouze CIA, na rozsáhlém ostrovním území nazývaném v minulosti Nusantara a do roku 1949 kolonizovaném Nizozemskem, se ale západní hudba valila s hned počátkem rock´n´rollu a vzápětí na to došlo k třesku místních tradic, ze kterého povstal stylově pestrý sunda pop, zahrnující také rockové kapely hrající surf, psychedelii, funky a Black Sabbath. Ačkoli sunda pop postupně reagoval na moderní dobu, pamětnická hudba zůstává mezi indonéskou diasporou v Nizozemsku velmi oblíbená.
Retrománie okolo anatolského rocku z 60. let reprezentovaná v současnosti celosvětově populární turecko-nizozemskou skupinou Altın Gün, nominovanou dokonce na Grammy, stojí za tím, že pět kluků a jedna holka z Amsterdamu s kořeny v Indonésii přišlo na nápad, jak rodičům a prarodičům udělat radost: založili skupinu Nusantara Beat a přehrávali jim po večerech z mládí známé skladby. Nejprve doma, později veřejně, pak přišly singly vydané švýcarským labelem Bongo Joe, aby skupina nakonec debutové album vydala u prestižního vydavatelství Glitterbeat.
Oproti Altın Gün to měli Nusantara Beat s nabytím slávy složitější: jejich kytarový rock se přece jenom odkazuje k daleko méně známějším a zeměpisně vzdálenějším kulturním tradicím, rytmům a hodně stojí na inspiracích gamelanu ze Západní Jávy a indonéského stylu keroncong. Neusnadnili si to ani zpíváním v indonéštině, kterou se Megan de Klerk musela ovšem naučit.
Z indonéské kapely zpívající v indonéštině kouká problém, ale věřte, pouze na papíře. Zásadní je totiž pro Nusantara Beat toto: v jejím navázání na minulost se odráží vymoženosti dneška, a přestože té hudbě dodávají nezaměnitelný zvukový charakter lidové nástroje, do rukou je muzikanti neberou, vystačí si pouze se jejich samply. A z předurčenosti pouhého retro jukeboxu utíkají na debutovém albu vlastním repertoárem, zrcadlící v textech život podle současných představ o lásce. I když, upřímně, občas je lepší nevědět, o čem Megan de Klerk zpívá. S mileneckými replikami typu „cítím své srdce ve tvém náručí“ nebo „v okamžiku, kdy se naše oči setkaly jsem už myslel jen na tebe“ kapela jakoby pořád myslela hlavně na rodiče.
Jinak si ale skvělou a tanečně bujnou renesanci surf-rockové psychedelie Nusantara Beat ale určitě užijete.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.