O dobrých skutcích

26. listopad 2008
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Děláte někdy dobré skutky? Určitě ano, každý má občas potřebu cítit se tak nějak "lepším". A nestalo se vám třeba, že jste tím svým dobrým skutkem někoho vyděsili? Záměrně neříkám překvapili, ale vyděsili. Právě to se totiž stalo autorce poznámky.

0:00
/
0:00

Nevím, jestli je to dnešní rychlou dobou, nebo jestli to tak bylo vždycky, ale stále častěji si uvědomuji, jak jsou lidé překvapeni, když se k ním někdo nečekaně zachová hezky. Když se na vás prodavačka v obchodě usměje, místo abyste to vnímali jako samozřejmost, máte pocit, že se stalo něco mimořádného. Co si pak pomyslet o člověku, který vám zcela bezelstně, bez jakýchkoli nároků na odměnu nabídne jízdenku na MHD? Ano, tou nenapravitelnou naivkou, která dělá podobné nesmysly, jsem já. Pokaždé, když jedu do Prahy, koupím si celodenní jízdenku. Ceny jednotlivých jízd se natolik zvýšily, že se celodenní jízdenka rozhodně vyplatí, i když ji nevyužijete celých 24 hodin. A to se mi právě často stává. Za chvíli mi jede vlak do Ostravy a moje jízdenka na pražskou MHD platí ještě několik hodin. A tak si říkám, že je přece škoda ji vyhodit. Třeba by někomu mohla udělat radost. Zkouším se zeptat lidí v metru, kteří se právě chystají zakoupit lístek v automatu. Nemyslím si, že bych vypadala jako mafián nebo masový vrah, nicméně jejich reakce na otázku, zda nechtějí zdarma platnou jízdenku, se podobá přinejmenším tomu, jako kdybych na ně vytáhla pistoli. Valí na mě oči, zděšeně ustupují a koktají něco v tom smyslu, že nic nechtějí. Byl by to zajímavý sociologický průzkum. Jak běžný občan reaguje na projev lidumilství, nebo jak mám to svoje bláhové počínání nazvat. Ale vraťme se k mojí bezprizorné jízdence. Nakonec jsem ji udala. Jakýsi mladík s ní odchází do hlubin metra, na tváři má rozpačitý úsměv a určitě si myslí něco o magorech. Nu což, příště to zkusím znovu. Jsem zvědavá, kolik lidí tím zase vyděsím...

Spustit audio