Originální pokojový orloj Jana Maška je ozdobou Ostravského muzea
Odbíjí čas, měří hodiny, dny a roky, ukazuje postavení planet a s úderem každého poledne vykouzlí i operní melodii. Historický pokojový orloj je ozdobou Ostravského muzea, kterému jej daroval jeho konstruktér Jan Mašek.
Amatérský astronom a technik Vítkovických železáren Jan Mašek měl pověst hloubavého muže a zručného mechanika, který dokázal opravit kdejaký strojek. V roce 1924 se pustil do stavby pokojového orloje, na kterém pracoval neúnavně celých jedenáct let.
„Byla to obrovská trpělivost jeho i mé babičky, která vzala všechny tři děti a vzala je na procházku nebo někam na návštěvu, aby dědeček mohl doma v kuchyni v klidu na orloji pracovat,“ říká Maškův vnuk Jiří Maštera, který už celá desetiletí dochází pravidelně každý týden do Ostravského muzea a o orloj se tam stará.
„Seřizovat na něm není skoro co, protože stroj celá léta jede spolehlivě, ale všechno raději kontroluji, případně promazávám nejexponovanější části,“ doplňuje Jiří Maštera. Také každý týden natahuje švýcarský hrací strojek, který dokáže zahrát postupně celkem osm operních melodií.
Mezi planetami chybí na orloji Pluto
Pokojový orloj je umístěn ve skoro dva a půl metru vysoké, vyřezávané pseudobarokní skříni, která je vyrobena z ořechového a třešňového dřeva. Přední stěně s řadou ciferníků dominují tři největší v řadě nad sebou.
Kromě klasického hodinového ciferníku je tady i kalendář a část astronomická a planetární. Pro zajímavost – planetární ciferník obsahuje všechny planety kromě Pluta, které ještě za časů pana Maška nebylo objeveno.
Orloj ukazuje také časy ve čtyřech světových městech a má i část alegorickou – jednou za den se otevřou malá dvířka, ve kterých se u Stromu poznání objeví Adam a Eva. Celkem má orloj 51 funkcí a je sestaven z 2 500 součástek.
„Dědeček by měl radost, že se o orloj starám, když tomu věnoval takový kus života, snahy a píle,“ věří Jiří Maštera a dodává: „On když pracoval ve Vítkovických železárnách, tak cítil za toho německého vedení, že se Němci na Čechy dívají trochu skrz prsty. Tak chtěl dokázat, že český člověk dokáže víc. A taky to tak bylo, že když se jim něco pokazilo, třeba gramofon nebo fotoaparát, přijela pro dědečka černá limuzína, aby to jel spravit. Takže si ho i oni potom opravdu vážili.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
