Originální pokojový orloj Jana Maška je ozdobou Ostravského muzea

Amatérský astronom a technik Vítkovických železáren Jan Mašek měl pověst hloubavého muže a zručného mechanika, který dokázal opravit kdejaký strojek. V roce 1924 se pustil do stavby pokojového orloje, na kterém pracoval neúnavně celých jedenáct let.

„Byla to obrovská trpělivost jeho i mé babičky, která vzala všechny tři děti a vzala je na procházku nebo někam na návštěvu, aby dědeček mohl doma v kuchyni v klidu na orloji pracovat,“ říká Maškův vnuk Jiří Maštera, který už celá desetiletí dochází pravidelně každý týden do Ostravského muzea a o orloj se tam stará.

„Seřizovat na něm není skoro co, protože stroj celá léta jede spolehlivě, ale všechno raději kontroluji, případně promazávám nejexponovanější části,“ doplňuje Jiří Maštera. Také každý týden natahuje švýcarský hrací strojek, který dokáže zahrát postupně celkem osm operních melodií.

Pohled do útrob orloje z boční strany|foto: Naďa Čvančarová

Mezi planetami chybí na orloji Pluto

Pokojový orloj je umístěn ve skoro dva a půl metru vysoké, vyřezávané pseudobarokní skříni, která je vyrobena z ořechového a třešňového dřeva. Přední stěně s řadou ciferníků dominují tři největší v řadě nad sebou.

Kromě klasického hodinového ciferníku je tady i kalendář a část astronomická a planetární. Pro zajímavost – planetární ciferník obsahuje všechny planety kromě Pluta, které ještě za časů pana Maška nebylo objeveno.

Orloj ukazuje také časy ve čtyřech světových městech a má i část alegorickou – jednou za den se otevřou malá dvířka, ve kterých se u Stromu poznání objeví Adam a Eva. Celkem má orloj 51 funkcí a je sestaven z 2 500 součástek.

Planetární část|foto: Naďa Čvančarová

„Dědeček by měl radost, že se o orloj starám, když tomu věnoval takový kus života, snahy a píle,“ věří Jiří Maštera a dodává: „On když pracoval ve Vítkovických železárnách, tak cítil za toho německého vedení, že se Němci na Čechy dívají trochu skrz prsty. Tak chtěl dokázat, že český člověk dokáže víc. A taky to tak bylo, že když se jim něco pokazilo, třeba gramofon nebo fotoaparát, přijela pro dědečka černá limuzína, aby to jel spravit. Takže si ho i oni potom opravdu vážili.“