Ostravská Galerie výtvarného umění je otevřená i ‚výtvarným nemehlům‘

2. únor 2018

Alespoň tak se jmenuje jeden z tamních kurzů. Jednou týdně tam funguje tvůrčí dílna pro lidi, kteří se chtějí naučit práci s tužkou, pastelem nebo třeba štětcem. Chodí tam hlavně senioři, ale také mladí lidé, kteří se připravují na zkoušky na uměleckou školu. Ateliér vede Oldřich Pelikán.

„Abychom tady neměli ten stín, jakoby za rukou, tak ji musíme oddálit od toho těla, aby tam vznikl vzduch,“ radí vedoucí ateliéru Oldřich Pelikán důchodkyni Ludmile Langrové s jejím nejnovějším obrazem.

„Já teď pořád jen stínuji. Je to postava a snažím se, aby ty barvy na sebe působily. Tak nějak se tu malbu snažím pochopit,“ říká paní Ludmila Langrová. „Vždycky si uděláme takovou předlohu, malujeme abstraktně linky, pak v tom hledáme motiv a dáme ho do barvy,“ vysvětluje důchodkyně, která se malováním baví už třetím rokem.

U vedlejšího stojanu pracuje se suchými pastely šestaosmdesátiletý Jaromír Kohn. „Začal jsem tady chodit jako důchodce, předtím jsem s tím neměl nic společného. Ale jak jsem chodil po různých výstavách, tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit,“ vzpomíná na své počátky v kurzu.

„Většinou je to tak, že oni mají v hlavě určité obrazy. Ale nedokážou je nakreslit, namalovat. Já je neučím kreslit, malovat, já je učím vnímat. To znamená, že to, co se povede v té poloautomatické kresbě, z toho něco vytáhnou a najdou tam třeba něco, co měli už dávno v hlavě, nevěděli o tom. Takže se to vytahuje na světlo boží,“ říká Oldřich Pelikán a vysvětluje, proč školu pro výtvarné amatéry založil.

„To je pole neorané. Oni třeba mají úžasnou píli, vůli, ale neví si rady. A většinou ti talentovaní hřeší na to, že mají talent, tak se nemusí moc snažit. Takže se raději věnuji těm ‚nemehlům‘,“ dodává pedagog.

Studenti tohoto kroužku platí vstupné 30 korun, dalších 20 korun je doporučený dobrovolný příspěvek. Své práce pravidelně prezentují na výstavách.

autor: Petra Sasínová
Spustit audio