Osudy československých občanů zavlečených do gulagů

Od dubna 1944, přesně v patách osvobozující ruské armády, se z bývalého Československa začali ztrácet lidé. Jednotlivci, vojenské oddíly i celé vesnice. Osudy mnohých z nich zůstávají dosud neobjasněny. Desítky tisíc lidí byly násilím odvlečeny do ruských pracovních táborů - gulagů. O této části nedávné historie tehdejšího Československa neexistují téměř žádné volně dostupné informace - archivy mlčí a pamětníci vymírají. První stopu k doposud neobjasněným únosům československých občanů do sovětských koncentračních táborů jsme měli najít na Úřadu vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu.

Milada Kadlecová, vyšetřovatelka Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu: Neexistují žádné písemné doklady o tom, jakým způsobem byli tito lidé odvlečeni.

Přesto šlo podle vyšetřovatelky Kadlecové minimálně o dva způsoby zatýkání. Buď zatčené rozvědka odvlekla bezprostředně na příkaz sovětských orgánů, nebo se po vyšetřování StB ocitli ve vazbě a odtud byli následně odvezeni. O tom, kdo vlastně byli tito lidé, odvlečení za nelidských poměrů odvlečeni do sovětských gulagů, hovoří historik a publicista z Vysoké vojenské školy ve Vyškově Jaroslav Hanzlík.

Jaroslav Hanzlík, historik: Těch kategorií osob, které byly odsunovány, bylo několik. Jednak to byly vojenské osoby a jednak to byly civilní osoby. A ještě z těch civilních osob to byli emigranti ze Sovětského svazu po VŘSR a osoby, o které sovětské zpravodajské služby měly zájem. Podle údajů sovětské strany ještě v květnu 1946 se v sovětských internačních táborech nacházelo 30 000 občanů československých.

Třicet tisíc lidí - malé okresní město. Všichni byli odsunuti bez jakéhokoliv záznamu. Pokud zemřeli, nikdo je nehledal, samozřejmě kromě jejich blízkých. Dnes, téměř šedesát let po těchto krutých událostech, jsme se o pátrání po odvlečených lidech pokusili my. Pomohla nám šťastná náhoda a je jasné, že jsme nenašli ty, kteří prožili utrpení gulagů, ale jen jejich pozůstalé.

Paní Olga, dcera muže odvlečeného do gulagu: Přišli sem vojáci a prohlíželi všechno. Máma už měla oběd uvařený, volali jsme otce. On řekl, že teď na to není čas a pak najednou otevřel dveře a řekl, že půjde na výslech a těmi pány, ale že se vrátí. My jsme nevěděli, že se vrátí až bůhví kdy.

Podobný příběh zažil se svým otcem i Vladimír Bystrov.

Vladimír Bystrov: S mým otcem to probíhalo tak, že skutečně přijeli se dvěma samopalníky, s jedním důstojníkem ruským. Udělali prohlídku takovou zvláštní, že vytáhli stanový dílec a do toho všechny ty knížky naházeli, zabalili a odvezli.

Tragický osud dvou československých civilistů je podobný zbývajícím 30 000 unesených. V roce 1946 se prezident Beneš pokusil diplomatickou cestou osvobodit alespoň část unesených občanů. Sovětské orgány proto požádal o jejich propuštění z jednoho z internačních táborů. Po půlroce vláda dostala odpověď, že problém nelze řešit, protože tábor už není na místě a byl přesunut neznámo kam. Násilné odvlečení lidí měla na svědomí sovětská rozvědka MKVD. Na Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu nám potvrdili, že pravou rukou této rozvědky na území Československa po roce 1948 byla česká StB. Částečně v té době legalizovala únosy československých občanů.

Milada Kadlecová, vyšetřovatelka Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu: Došlo k neoprávněnému odebrání občanství českého a následně na to buď násilné repatriace nebo vězení v gulagu.

Kdo ale pomáhal NKVD před rokem 1948? Zjistili jsme , že šlo o obranné vojenské zpravodajství. V jeho čele stál od roku 1945 doktor Karel Vaš, který v roce 1938 emigroval do Sovětského svazu. Tam byl zatčen a uvězněn v táboře Komi. Od této doby spolupracoval s NKVD. Od roku 1945 pak pracoval jako velitel obranného vojenského zpravodajství. Doktor Vaš byl nedávno souzen za podíl na justiční vraždě generála Heliodora Píky, hlavního organizátora českého východního odboje. V červnu 1949 byl Píka oběšen ve věznici na Borech.

Antonín Benšík, historik a soudní znalec: Byl to především zájem Sovětů zdůvodňován tím, že Píka zná příliš mnoho sovětských vojenských tajemství, protože Píka byl nesmírně inteligentní člověk. A oni se prý báli toho,a by se on nedostal na západ a nemohl prozradit, co v Sovětském svazu během války poznal.

V roce 1956 sepsal Karel Vaš třistastránkový spis, kde popisuje svou spolupráci s NKVD. Jako spolupracovník sovětské rozvědky tedy přiznával i účast na odsunech československých občanů do sovětských gulagů.

Antonín Benšík, historik a soudní znalec: Karel Vaš se ve svých spisech z roku 1956 doslova chlubil tím, že denně porušoval zákony a že mu dělalo spíše radost, když mohl sloužit sovětským bezpečnostním orgánům.

Tento neoddiskutovatelný důkaz ale nebyl u soudu doposud použit. Doktor Karel Vaš se už léta nechce vyjadřovat ke kauze generála Heliodora Píky. Stejně tak odmítá mluvit o československých občanech, zavlečených do gulagů. Přesto jsme se ho na tyto skutečnosti pokusili zeptat.

Karel Vaš: Ne, nevím o tom nic. Nemá to význam, nic bych vám neřekl.

Vyšetřování Karla Vaše v kauze generála Píky je po několika soudních jednáních v současnosti obnoveno. Vaš má být opět souzen za podíl viny na Píkově justiční vraždě. Podle historika a soudního znalce Antonína Benšíka má bývalý prokurátor Karel Vaš ještě na svědomí řadu lidí, kteří místo toho, aby stanuli před právoplatným soudem, byli odvlečeni do gulagu nebo přímo zastřeleni.

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura. Texty neprochází korekturou.