Padesát těžko zaměstnatelných Romů z Ostravska prošlo kurzem a už pracuje nebo brzy bude

Pětapadesátiletá Marie Kandráčová je novopečená certifikovaná specialistka na úklid. „Kvůli tomu jsem se dostala do fakultní nemocnice jako uklízečka, dělám na kardiochirurgii a jsem spokojená.“ říká Kandáčová, která už rok pracuje.

Čtěte také

Překonal strach a zažité představy. A díky rekvalifikaci se stal sanitářem v nemocnici

Sedmatřicetiletý Miroslav Pecha se živil jako muzikant a teď s osvědčením pro práci na vysokozdvižném vozíku rozesílá životopisy. Doma má dvě dcery a další dítě na cestě, tak hledá jistotu. „Že nebudu pracovat načerno bez pracovní smlouvy. Člověk je klidnější,“ říká.

Účastníci rekvalifikací Romů často pocházejí z chudých poměrů a mnozí nedokončili ani základní nebo střední školu. Podle Nikoly Šťastné z organizace Vzájemné soužití jim absolvování kurzu pomůže získat sebevědomí a práci si najít. „Spousta těch osob si práci našla sama. I v těch rekvalifikacích, když nastoupili na praxi, byli tak šikovní, že si je tam po té praxi nechali,“ říká Šťastná.

Bohuslav Holub se vyškolil na strážného a těší se, až po dvou letech doma bude zase pracovat. „Je strašně špatné, když člověk nepracuje, i když může. Člověk se cítí bezcenný, bez nálady,“ popisuje.

Marcela Bandyová chtěla být zdravotní sestrou, ale školu nedodělala, protože poprvé otěhotněla. Teď si plní sen, bude sanitářkou. „Doufám, že mi to vyjde aspoň na toho sanitáře. A budu se cítit jako ta sestra. Mám teď závěrečné zkoušky, takže doufám, že to zvládnu,“ dodává. Její kolega z kurzu už v nemocnici pracuje a Marcela nepochybuje, že se uplatní. O sanitáře je zájem.