Päivi Hirvonen & Solju: Co přijde, až náš večírek skončí?

Prastarý sámský způsob zpěvu joik patří mezi nejintenzivnější způsoby propojení s přírodou, jakou lidstvo zná. Joik představuje symbol Sámů, a protože za jeho používání a vůbec svou kulturu, museli v minulosti bojovat a často platit i krví, o to víc na něm lpí. Jediný domorodý národ Evropy se bez něho neobejde ani v běžném životě. Joikovat se dá blízký přítel, vlci ohrožující sobí stáda, let ptáků nebo medvědi. A když ze samého smutku dojdou slzy nebo vás naopak naplno ozáří štěstí, joik nahradí jakákoliv slova, kterých se vám nedostává. Jako všechny tradice se joik potýká s názory, že do moderní městské kultury pro nepřesnosnost své spirituality vůbec nepatří a pokud se v ní objeví, přijde o veškeré kouzlo, které ho předurčuje pomáhat Sámům přežívat v tvrdých severských podmínkách. Slavná zpěvačka Mari Boine a její následovníci, však dokázali, že když se na to jde s úctou a citem, joik se dokáže i v popkultuře stát nositelem silných a nadčasových myšlenek, aniž by se z něho vytratila ústřední myšlenka – život v souladu s přírodou.

Zpěvačka Ulla Pirttijärvi a její dcera Hildá Länsman dodnes žijí v Utsjoki, nejseverněji položené obci ve Finsku s pouhou tisícovkou obyvatel, což má na jejich hudbu sice zásadní vliv, oběma to ovšem nebrání konfrontovat joik s jazzem, popem, rockem a elektronikou. Mají vlastní úspěšné projekty, v roce 2018 se však rozhodly založit skupinu Solju a hned s prvním albem Ođđa Áigodat (New Times) dokázaly, že sámské tradice lze vnímat jako dialog s 21. stoletím. Název nového alba Uvjamuohta můžeme přeložit jako prašan, čili lyžaři tolik oblíbený sníh. Solju ale nemají ani tolik na mysli lyžaře jako spíš pocit, který v nich prašan vyvolává na jaře, údajně nejoblíbenějším sámském období.

Solju znamená v sámštině brož a za ten lze v současné severské hudební nabídce považovat i album Uvjamuohta. Jojkujícím zpěvačkám ho pomohli natočit producenti Samuli Laiho a Janne Oinas. Elektropopovým zvukem podtrhli výbušné protesty proti ohrožení sámských území s plány výstavby dalších větrných elektráren, železničních tratí a těžby nerostných surovin. Na ničení panenské přírody se podle Solju podílí také necitlivá politika modernizace, ukrajující Sámům prostor pro zachování tradičního způsobu života, který pro ně znamená často jedinou možnost, jak vzdorovat civilizačním běsům. 

Už od pohledu působí finská zpěvačka, houslistka a hráčka na lyru jouhikko Päivi Hirvonen seběvědomě. Na ježka ostříhaná, v dlouhém kabátu a martenskách nepřipomíná nikoho  z tradiční scény a s kontroverzními tématy zanesenými na nové album Kallio už vůbec ne. „Jako každá bezdětná žena středního věku mám právo žít podle svého, bez ohledu na to, zda to odpovídá společenským normám,“ vysvětlila Päivi potřebu osvobodit se od svazujících a omezujících definic. „Kdo řekl, že mohu milovat pouze jen jednu osobu, vždyť v mém srdci je místa dost, takže tomu odmítám věřit. Naše láska je jako skála a je jí jedno, s kým jsme strávili minulou noc,“ zpívá ve skladbě Kallio, což znamená skála a jestli vás napadá, že mluví o polyamorii, tak jste doma.

Fanouškům trad-moderní skupiny Okra Playground nebude jméno Päivi Hirvonen neznámé, jejím stěžejním členem je už mnoho let. Z jejího stínu se ale nerozpakuje vystoupit pokaždé, když má na srdci něco osobního, když chce mluvit pouze sama za sebe a ponořit se do daleko experimentálnějších vod. Za první album Alku získala v roce 2018 mnoho cen a už tehdy vyšlo najevo, jak fantasticky dokáže skloubit svůj nádherný hlas s hrou na housle a moderním pojetím finské tradiční hudby. Napodruhé se s vyhledávanou producentkou Oonou Kapari pustily ještě dál a mnoho skladeb se intenzitou blíží k filmovým soundtrackům. Ve studiu se Päivi navíc rozhodla nenechat se omezit nutností prezentovat je naživo. Všechno nahrála sama a nešetřila elektronikou, což ji umožnilo proměnit některé skladby v mohutné hymnické opusy. Třeba v té následující Tie, kdy se ptá, co nastane, až dopijeme všechny sklenice a zdi se rozpadnou na kusy. Jinými slovy, co přijde, až náš civilizační večírek skončí a pravda vyjde najevo? Odpověď nechává Päivi na nás, ale nezní to moc nadějně. 

Sebepoznání ženy ve středním věku nebrání Päivi aby jednu z vrcholných skladeb alba Kallio věnovala mladým dívkám, ochotným rozbít nad sebou pomyslný skleněný strop a rozletět se svobodně za svými sny. „Děvče, křič a vydej se proti větru a až získáš sílu, budeš vládnout světu a psát dějiny,“ zpívá Päivi k poctě všem odvážným ženám ve skladbě Tuulen Tyttö.