Pavel Chlouba: Ta zahrádka je boží!

6. červenec 2018

Z času na čas se nám stane, že na naši zahradu zavítají zcela cizí lidé. Zavolají a domluví se, jestli by mohli nakouknout a třeba objevit i nějakou inspiraci.

Naši hosté reagují docela podobně, jedni více vzdychají od údivu, jiní si fotí, nebo pokládají jednoduché otázky, na které bývá někdy těžké odpovědět.

Není to tak dávno, co se jedna teta odcházejíc zpod chladivého stínu našeho ořešáku vyjádřila k naší zahradě nejvíc pochvalně, jak to vlastně vůbec šlo. Zasněně se nadechla a poznamenala: „Ta zahrádka je boží.“

Její slova v mých uších rezonovala ještě dlouho. Těšil jsem se z té pochvaly. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem i sám sobě začal klást otázky, které je těžké zodpovědět. Co to vlastně znamená, že „zahrádka je boží“?

Je snad vytvořena podle nějakých božích pravidel? Nebo je vysázena tak, aby v ní vládl božský klid? Či snad zde mají růst rostliny, které přinášejí nějaké božské poselství?

Pavel Chlouba v deštném lese na ostrově Reunion

Takové rostliny existují a nutno uznat, že mají něco do sebe. Abychom nechodili příliš daleko, do této kategorie by mohla patřit třeba rajčata, protože jejich jméno zní, jakoby pocházela z ráje nebo alespoň rajsky chutnají.

Rajčata ve skutečnosti pocházejí z jižní Ameriky a je celkem zajímavé sledovat, jak se vyvíjelo jejich jméno. Zdá se, že první zmínky o této rostlině máme díky Aztékům, kteří ji nazývali slovem xitomatl. Z toho se později vyvinulo třeba anglické tomato.

Pátrání po českém názvu zeleniny vede až na území dnešního Německa. Nikdo už asi nezjistí, jak to bylo doopravdy, někomu tam však musely tyto plody zachutnat tak přesvědčivě, že hned zahlásil, že chutnají jako by byly přímo z ráje. A hned bylo na světě nové jméno – rajské jablko, tedy v němčině Paradiesapffel.

Rajčátka na naší zahradě sice pěstujeme, ale o stejnou věc se snaží desítky lidí v okolí a na tisíce pěstitelů po celé republice. Neznamená to hned, že každá rajčatová zahrada musí být zahrádkou přímo boží.

Teoreticky vzato, za boží zahrádku může nést odpovědnost ještě jeden malý kvítek, který se jmenuje božskokvět. Někdy se mu říká boží květ, latinsky ještě více poeticky dodecatheon. Toto jméno je složeno ze dvou původně řeckých slov, v překladu znamená 12 božstev. Zkrátka a dobře, ideální rostlinka do boží zahrádky.

Pavel Chlouba: Laskavost amatérského zahradničení

zahrada, zahradničení

Amatér! Cítíte stejně jako já zdánlivou potupnost toho slova? Zdánlivou – říkám zcela záměrně, protože všechno je trochu jinak.

Podle názvosloví by v boží zahrádce neměla chybět ještě jedna rostlina. Je to andělika lékařská, jejíž vědecké jméno zní božsky hezky – Archangelica angelika. Je to významná léčivá bylina, která vylepšuje trávení i umí dosladit jídlo. Kdysi to byla oblíbená klášterní rostlina, neboť byla součástí různých likérů, užívaných, jak jinak, zejména pro léčebné účely.

Pořád nad tím přemýšlím, jak to ta teta, co byla u nás na návštěvě, vlastně myslela s tou boží zahrádkou. Možná už vím. Jména rostlin mě asi svedla na scestí. Boží zahrádku nedělají ani jména rostlin, ani jejich zahradníků.  Snad jedinou výjimkou by mohl být pan Gott či jeho paní, kdyby zahradničili.

Božskou zahrádku nedělají ani vzácné odrůdy dřevin či drahý zahradní nábytek pod pergolou. Dokonce ani robotická sekačka manévrující po trávníku z obyčejné zahrádky boží zahrádku nevykouzlí.

Tajemství opravdové boží zahrádky tkví v jiných hodnotách. Jde o její pochopení, o vytvoření rovnováhy mezi všemi živly, jde o kousek opravdového štěstí, které bydlí pod korunami stromů. Jde o prostor k životu, o rozmanitost, o místo, kde se budou v klidu střídat pomalé kruhy přírody a prolínat se s lidskou pokorou, schopností pozorovat a postupně velmi pomalu a trpělivě posouvat věci k lepšímu.

autor: Pavel Chlouba
Spustit audio

Související