Po stopách slavných do hospody U Vajgnerů v Třebíči
„U Vaignerů, léta Páně 1860“ vítá hosty nápis nad výčepem v jedné z nejstarších restaurací v Třebíči. Její zakladatel Antonín Waigner byl původním povoláním švec, než se rozhodl pustit se do úplně jiného oboru. Jeho podnik funguje dodnes a navštěvovala ho řada známých osobností. Hospodu U Vajgnerů znárodnili komunisté v roce 1953, ale Jan Vaigner v ní dělal hostinského až do své smrti v roce 1968. Pak ji převzaly Restaurace a jídelny do doby, než se po roce 1989 podařilo jeho dcerám získat nemovitost i s hospodou v restituci zpět.
Antonín Waigner má svou fotografii vystavenou v lokále, stejně jako další členové rodiny. Jeho syn, v pořadí druhý hospodský, Jan Vaigner, jeho dvě dcery i jejich děti. Vnučka Jana Vaignera Hana Zejdová věnovala restauraci celý život, a i když je dnes už v důchodu, často se sem stavuje. „Tady na té fotce je děda Waignerů,“ ukazuje na dobových zvětšeninách. „Babičku jsem nepoznala, ta zemřela velice brzy, ale tady je Jan Vaiger, moje teta, tedy jejich starší dcera a moje maminka, mladší dcera. A tady jsou kuchařinky, tak jim říkávala maminka,“ vzpomíná Hana Zejdová.
Kuchařinky
Kuchařinky, to byla skupina děvčat z obce, ale i ze statků nebo z lepších rodin ve městě, která se U Vajgnerů od maminky a tety Hany Zejdové učila vařit. Také tam chodívali chlapci, a ti se zase učili na číšníky. U Vajgnerů to prostě žilo.
Vyhlášená restaurace
V dnešním salonku bývala kdysi velká kuchyně. Stál tam velký sporák a kousek od něj bývaly dveře, které tam jsou dodnes. Vedou dozadu do komory. V hostinci býval i krásný velký sklep, kde se skladovalo jídlo. Sklep se hodil na brambory nebo vejce, která se dala sehnat ze vsi a z okolí. Do sklepa se také dávaly chladit nápoje, jak z místní továrny ZON i z třebíčského pivovaru. Když ale pivovar zavřeli, začalo se U Vajgnerů čepovat jihlavské pivo a Ježek se tu také pije dodnes.
Klasická hospodská jídla
Ta bývala jiná než dnes. „Co se tady kdysi jedlo, to vám můžu klidně říct, protože to jsou jídla, která mě učila moje maminka, takže to všechno znám,“ usmívá se Hana Zejdová. „Hlavně se vařila jídla z brambor. Bramborákům se tady říkávalo vošouchy. Dělalo se kyselo, kuba, i jídla z vajec, taky ryby, ale samozřejmě ryby sladkovodní, žádné krevety nebo něco takového.“
Vyhlášené knedlíky
Asi nejvyhlášenější byly zdejší chlupaté knedlíky. Dneska už někdo ohrne nos nad rajskou nebo koprovkou s knedlíkem, ale tehdy to bylo běžné jídlo. Ale když byla pouť, to bylo něco jiného, to přišla řada na sváteční jídla. U Vajgnerů se dělávaly i nadívané křepelky. Vařilo se od rána do večera, snídaně, obědy i večeře. Bohatší obyvatelé si pro jídlo posílali služky – buď si poslali rovnou pro oběd, a nebo si na oběd zašli a služku pak poslali pro večeři.
Známí hosté
Když se studenti z třebíčského gymnázia chodívali schovat s pivem na zahrádku, byl mezi nimi i Vítězslav Nezval, pozdější básník a spisovatel. Některé z jeho vzpomínek na mládí v Třebíči a studium bez dozoru rodičů najdeme v knihách Z mého života. Také vnučka Jana Vajgnera potvrzuje, že zahrádka bývala lákavá. „Chodívali sem študáci, ale pak to tady objevili i profesoři, tak ty přistižené studenty trochu protřídili.
Kuželna pro zábavu
Vzadu původně bývala kuželna a taková ta Jejkovská šlechta, jak se místním říkalo, ti staří pánové si sem rádi chodívali zahrát kuželky.“ Doktoři, advokáti, cukráři, všichni Jejkováci prý držívali pohromadě a právě tady se scházeli. Dnes je v zadní části hospody místo kuželny útulný dvorek, který stíní obrovská lípa. Tam rády chodí rodiny s dětmi, zahrádka je nekuřácká.
Hospoda herců
Na začátky své herecké kariéry v Třebíči by mohli zavzpomínat i herci Jiří Sovák nebo Nina Popelíková, kteří by mohli přidat i vzpomínky od Vajgnerů. Pokaždé, když vystupuje v Třebíči, se tam zastaví Jaroslav Uhlíř. Velké pozdvižení způsobilo, když se ve výčepu objevila Eva Vejmělková, kterou o natočení společného klipu poprosila místní skupina Bagr. A o místních rodácích, kterými jsou herci Oldřich Navrátil a Miroslav Donutil není ani potřeba mluvit. Už dědeček Oldřicha Navrátila hrával v lokále s kamarády karty a malý Oldřich ho chodíval vyzvednout.
Vrchní Bartejs
Milan Bartejs nastoupil k Vajgnerům hned když ji po revoluci získala opět rodina. „Maminka s tetou to tady obnovily, vařily jako dřív, i já jsem sem nastoupila. Když odešly do důchodu, převzala jsem to po nich,“ říká Hana Zejdová. „Už tenkrát jsme měli dva číšníky a jeden z nich, Milan Bartejs, je tady dones, už je tady skoro jako inventář,“ směje se, hned ale zvážní. „My jsme mu za to nesmírně vděční, protože on do toho dal opravdu hrozně moc, má svoji klientelu, lidé sem chodí i za ním.“ Milan Bartejs dokonce zná přesné datum, kdy do restaurace U Vaignerů nastoupil: „Bylo to 19. května roku 1991 a jsem tady celou dobu.“
Když roznese pivo štamgastům a obslouží i zahrádku, kde je takzvané posezení pod lípou, můžeme se vrátit ke vzpomínkám. „Paní Zejdová, ta dělávala vynikající utopence,“ chválí bývalou majitelku. Ta zase na oplátku nešetří chválou na guláš, kterého Milan Bartejs vaříval pokaždé velký hrnec.
Guláš od Vajgnerů
Jak se tedy připravoval guláš, který měl takový úspěch? „Je to naprostá klasika, zkrátka hospodský guláš. Ale jedna věc je důležití. Ze všeho nejdřív se musí na sádlo nasypat kmín, aby pustil aroma, rozvoněl se, a teprve potom se přidává cibule.
Dál už je to naprostá gulášová klasika - kolik masa, tolik cibule, ale maso musí být dobré. Nejlepší je hovězí kližka. Když guláš, tak jedině z kližky. Potom protlak, koření, sůl.“ V hospodě už se dnes nevaří, ale guláš můžeme podle jeho rad zkusit i doma.
