Podruhé Čajovna s korou

Velkolepě působící harfa, jejíž ozvučnici tvoří vysušená tykev, z níž trčí často až jeden a půl metru dlouhý krk, na němž je napnuto složitě naladěných jednadvacet strun, představuje symbol západoafrické hudby. Podobně grioti, profesionální hudebníci, kronikáři, uchovávatelé paměti národa. Kdysi, po tajemné a velmi náročně průpravě zahrnující naučit se nazpaměť i několik dnů vyprávěné eposy, urovnávali válečné a sousedské spory, na požádání přezpívali rodokmen sahající do časů bájných říší, ale hlavně fungovali jako poradci vládců a lokálních šlechticů. Skládali pro ně oslavné písně velebící vladařské schopnosti a husarské kousky na bitevním a politickém poli. Doprovázeli se na mnoho nástrojů, nejtěsněji jsou však spjatí s korou.

První zmínky o harfě máme od skotského cestovatele Mungo Parka z roku 1799, grioti ale původ kory datují do éry království Kaabu, tedy na počátek 15. století. Rozprostíralo se na území Guinea-Bissau, jihosenegalského regionu Casamanche a Gambie. Prvním kdo kdy na tomto světě údajně zahrál na koru, byl griot Jali Madi Wuleng z národa Mandinko, autor nejzásadnější skladby pro koru Kuruntu Kelefa. Během procházky uslyšel Wuleng překrásnou hudbu. Zapátral a uviděl džina s podivným, nikdy předtím nespatřeným nástrojem; korou samozřejmě. Džin Wulengovi nabídl, že nejenže mu koru věnuje, ale naučí ho na ní také hrát. Měl však podmínku: ožení se s jeho dcerou a bude s ní žít ve světě džinů. Co by ne, řekl si zvukem unešený Wuleng a souhlasil. Pár let to s džiny vydržel, aby nakonec i s korou utekl mezi lidi. Nicméně s vědomím, že moc nad ní džin neztratil a do skonání světa bude všem hráčům znepříjemňovat život nejrůznějšími pastmi.

Na albu Clychau Dibon skladbu Kuruntu Kelefa do dialogu velšské a griotské bardské tradice zanesl i Seckou Keita.

Ve středeční Čajovně dále uslyšíte například švédsko-senegalské duo Soussou a Maher Cissoko nebo spolupráci senegalského koristy a zpěváka Ablaye Cissoka s německým jazzovým trumpetistou Volkerem Goetzem.