Políček od předlistopadového ministra

Soudce. Vážný a moudrý člověk, který nosí talár, aby ještě zdůraznil svůj majestát. Do jednacích síní chodím již mnoho let a poctivě musím říci, že mnozí soudci si skutečně úctu a vážnost zasluhují. I na celém systému justice se sice pomalu ale jistě dvacet let svobody podepsalo. Nedávno dokonce i v Ostravě zřídili funkci tiskové mluvčí, takže my, novináři můžeme velmi elegantně zjistit, kdy a kde se jaký proces koná, a otevřeně o tom informovat vás, veřejnost. Žádné totalitní tajnosti a zakrývání. Jenže celek někdy může nabourat detail. Když právě ona zmiňovaná mluvčí avizovala, že se v listopadu má vynést rozsudek v kauze, kde figuruje i předlistopadový ministr, zajásala jsem. Taková symbolika! Trochu mi ale zatrnulo, když jsem z novinářů přišla k soudu jako jediná. Ostatní zřejmě měli větší čich. Když už zazněly závěrečné řeči, najednou soudce, který případ řeší devět let, rozhodl, že potřebuje další důkazy. A rozsudek nebude. Jistě, já do spisu nevidím, může to tak být. Neuvěřitelné ale bylo to, co se dělo pak. Soudce stanovil termín dalšího líčení na konec prosince. Jenže obžalovaný, bývalý ministr paliv a energetiky s tím nesouhlasil. Tvrdil, že má již zaplacenou rekreaci a byl by na tom škodný a soudu s kamennou tváří sdělil, že má právo si jednou za rok odpočinout. Co by měl udělat soudce, který už několik let řeší tuto kauzu? Se stejně kamennou tváří trvat na termínu. Vždyť justice ve svobodné zemi se nemůže řídit podle termínu dovolených obžalovaných. Vždyť on, soudce, je v jednací síni ten, kdo má hlavní slovo. Vždyť on má hledat spravedlivě a přesvědčivě pravdu. Jenže nestalo se tak. Soudce mu vyhověl, pokračování bude až v lednu. Někdy holt stačí i detail, aby polistopadová svobodná justice dostala v listopadu políček od předlistopadového ministra.