Pondělní Noční linka: Zakázané vztahy

Prožili jste někdy zakázaný vztah? Jaké to pro vás bylo? A co vás tato zkušenost naučila? Nebo myslíte, že to byla zkušenost zbytečná?

Nedávno mne v Noční lince zaujal příběh posluchačky, seniorky, která žije po smrti manžela sama v domečku na vesnici, děti za ní jezdí jednou za čas, ale určitě ne tak často, aby naplnily samozřejmou lidskou potřebu s někým si občas popovídat, sdílet nejlépe s vrstevníkem, zkrátka nebýt sám. Paní se po nějaké době skamarádila se sousedem stejného věku, také osamělým vdovcem. A tak se domluvili, že se občas sejdou nad sklenkou vína a popovídají o životě. A tak se i stalo, ale pozor, vše probíkalo tajně, scházeli se v noci, aby to nevěděli další sousedé a hlavně oba měli strach, aby se to nedověděly jejich děti. Proč? Prý by si nepřáli, aby se babička po smrti dědečka s někým stýkala, že by jim to vadilo. A pán to měl s dětmi asi podobně. Nakonec se paní rozhodla kamarádství ukončit a přesto, že jí je po kamarádovi smutno, znovu je sama a to nevinné povídání jí chybí, vnímá to dnes tak, že si zkrátka na sklonku života na chvilku užila "zakázaný vztah", že to bylo krásné, ale že si to nemůže dovolit a že to musí brát tak, že má už život za sebou a sluší se jen, aby čekala, než přijde konec a na to hezké v životě už jenom vzpomínala.
Také vás někdy napadlo, proč si děti častokrát uzurpují sobecky rodiče jenom pro sebe a nepřejí jim, aby měly vlastní život? Proč myslíte, že to tak je? Co je k tomu vede? A prožili jste i Vy někdy tzv.zakázaný vztah, kterému okolí nepřálo?