Pracuji v sociálních službách a jsem na to hrdý/á. Výstava upozorňuje na důležitost této práce

„Výstava je studentským projektem v rámci praxí navazujícího magisterského studia na Ostravské univerzitě. My jsme se právě rozhodli pro výstavu, která by měla prezentovat, proč jsme hrdí na to, že třeba už v sociálních službách pracujeme nebo jsme hrdí na to, že studujeme sociální práci a tím vlastně chceme se podílet na zvyšování prestiže sociální práce,“ vysvětluje Gabriela Lhotská ze Slezské diakonie, která je jednou z týmu pořadatelů výstavy, proč se potkáváme na akademické půdě.

Výstava je v prostorách fakulty na Českobratrské ulici|foto:Petra Štrymplová, Český rozhlas

„Myslím, že je důležité, aby sociální práce byla vnímána jako prestižní profese, protože je to multioborová profese a často se stává, že právě studenti sociální práce poté nejdou do praxe a nejdou vůbec pracovat a nejdou mezi řady sociálních pracovníků. A my je potřebujeme a chceme je a myslím, že by bylo fajn, aby se této profesi věnovali,“ doplňuje spoluautorka výstavy a studentka Tereza Škrdlová. Ta kromě studia pracuje jako terénní sociální pracovnice v organizaci Mens Sana, která se věnuje lidem s duševním onemocněním.

Panely výstavy jsou rozmístěné v celém interiéru fakulty a jsou to vlastně příběhy jednotlivých pracovníků v sociálních službách. Co se návštěvník dozví? „Vybrali jsme jednotlivé pracovníky Slezské diakonie, kteří mají za sebou nějaký příběh a ptali jsme se jich primárně na to, proč jsou hrdí, že pracují v sociálních službách. A někdy jsme se ptali i na to, proč třeba hrdí ani nejsou anebo co by se mělo změnit proto, aby hrdí byli,“ říká dále Škrdlová.

Rozhovory dělaly studentky kombinovaného studia oboru rozvoj a řízení v sociální práci. „Proto i ta výstava je vlastně na chodbě fakulty sociálních studií, aby byla blíž studentům a mohli si přečíst zajímavé a inspirující příběhy lidí. Součástí každého toho panelu kromě rozhovoru a fotografie daného člověka je takový malý komiks. A ten vlastně nabízí takový vhled do toho, co je v tom panelu zaznamenáno. Komiks namalovala zaměstnankyně Slezské diakonie a je také jednou z lidí, se kterými jsme rozhovor dělali,“ prozrazuje studentka.

Součástí každého panelu je i krátký komiks|foto:Petra Štrymplová, Český rozhlas

Jak se daří získávat nové spolupracovníky, nové zapálené lidi, kteří se do sociálních služeb s tím srdcem vrhnou? „Samozřejmě ty organizace musí být velmi aktivní. Protože když jsme už připravovali tu výstavu a zaobírali jsme se tím, jaké téma si zvolíme, mluvili jsme i o tom, že populace stárne a stejně tak stárnou i zaměstnanci organizací. A že vlastně i mezi lidmi se neví, co je to sociální práce, co to vlastně znamená. Tak třeba zrovna Slezská diakonie dochází na základní i střední školy, kde už seznamuje malé děti s tím, co je to sociální práce, aby to věděly. Málokdo řekne chci být sociálním pracovníkem. Takže samotné organizace musí opravdu vynakládat velké úsilí a vymýšlet i nové strategie. Třeba proto, že hrozí to, že nebudou sociální pracovnici, že nebudeme mít pečovat kdo o naše rodiče, o naše zdravotně znevýhodněné občany,“ dodává Gabriela Lhotská.