Při cestě z Rumunska na Moravu urazily ovce stovky kilometrů v horském terénu

Netradiční projekt dostal jméno podle způsobu putovního pastevectví, takzvaného redykání.

Lenka Koždoňová z Košařisk se k redyku připojila i se synem. Do beskydské osady Gruň doputovala v sedle koně, tak se prý stádo ovcí hlídá nejlépe. Chybět nesmí šikovný pes po boku.

Pro něj je redyk doslova nová škola. „Hlavně se nám učí rumunsky, protože ho vede pastevec z Rumunska. My se tak trochu dorozumíme v těch základních věcech, ale už jsem si uvědomila, že si asi budu muset pořídit nějaký slovník. Abych tedy potom mohla komunikovat i s Montym,“ směje se Lenka Koždoňová.

Tým, který stádo přes Karpaty a Beskydy žene, je opravdu mezinárodní – Rumun, Rusín, Polák.

„Kolegové jdou až z Rumunska, ale my jsme na ně počkali a připojili se na Košařiskách. Spolu s nimi jdeme moravskými a slezskými Beskydami,“ říká Michal Milerski, jeden z organizátorů.

Ovce dostanou darem zvonce

„Z Košařisk je to rozplánované na 12 dní a pak zpátky. Z Rumunska ale kolegové vyšli na jaře kolem 10. května, kdy se vyhánějí ovce na pastvu, a od té doby jsou na cestě. Přešli kousek Ukrajiny, Polska, sem tam zabloudili na Slovensko a teď Česká republika,“ dodává.

Ovčí putování končí po měsících v Moravskoslezských Beskydech, cíl je v rožnovském skanzenu. Zvířata i ovčáci mají v nohách 1200 kilometrů a přechod náročného horského terénu.

Na hřebeni Gruně je vítá gajdoš s písničkou, skopová pochoutka, ve štamprlce halúzková a také Petr Šimeček, předseda místního zemědělského družstva a chovatel ovčího plemene valašek.

Pro kolegy připravil šest nových zvonců. „Každý jiný a je to v molové melodii,“ přibližuje. Dostanou je prý především ty ovce, které vždycky někam utečou.