Příběh jménem Anthropos. Jak Tomáš Baťa zaplatil mamuta

12. září 2021

Starořecké slovo anthrópos je do češtiny překládáno jako člověk. Anthropos je ale také už 94 let součástí názvu instituce, jejíž význam v průběhu doby přesáhl hranice České republiky. Řeč je o Pavilonu Anthropos, který je součástí stálé expozice Moravského zemského muzea v Brně.

Věhlas Pavilonu Anthropos nedokázalo z povědomí odborné i laické veřejnosti vymazat ani pokřivené rasistické „bádání“ nacistických antropologů v hitlerovském hávu, ani takzvaný marxistický vědecký světový názor mičurinských vědců, ba ani karanténní uzávěra současné koronakrize.

„Anthropos měl by patřit k seznamu oněch věcí, které člověk musí vidět, chce-li mezi slušnými lidmi existovat,“ napsal deník Svoboda v červnu 1930. Podobná slova mohli v té době číst nejen čtenáři českého a německého tisku, ale objevovala se i v novinách řady evropských států, ba dokonce za oceánem. Dosud málo známé vědecké obory – antropologie a paleontologie – se totiž staly koncem dvacátých let minulého století velice lákavým tématem Výstavy soudobé kultury v Československu, pořádané pod patronací prezidenta T. G. Masaryka k desátému výročí založení republiky.

9. června 1928, den po otevření Pavilonu Člověk a jeho rod, navštívil Absolonovu expozici i prezident Československé republiky T. G. Masaryk s patřičným politickým doprovodem

Člověk a jeho rod

Charismatický Karel Absolon, proslulý velkolepými objevy prehistorických osídlení, krasových jeskyní a slavné Věstonické venuše, vytvořil pro výstavu samostatnou expozici Člověk a jeho rod. Měla u veřejnosti nebývalý úspěch. Pradávný úsvit lidstva dokázal Absolon návštěvníkům přiblížit tak nápaditě, že bylo na základě neklesajícího zájmu domácí i zahraniční veřejnosti rozhodnuto, aby unikátní expozice setrvala na ploše brněnského výstaviště i po ukončení největšího výstavního podniku mladého státu až do konce druhé světové války.

Změnil se jen původní název expozice Člověk a jeho svět na Anthropos, což byl zřejmě Absolonův odkaz na fakt, že jen 150 kilometrů od Brna, v rakouském Mödlingu, fungovalo od roku 1896 významné středisko evropského etnologického výzkumu, kde byl vydáván soudobou vědeckou komunitou a samozřejmě i Absolonem respektovaný časopis Anthropos.

Sídlo Anthroposu se ve třicátých letech v prostoru brněnského výstaviště několikrát stěhovalo a expozice se výrazně rozrostla. Stalo se tak díky neúnavné Absolonově péči a hlavně díky jeho opakovaným žádostem o finanční dotace. Anthropos se stal za první republiky nejnavštěvovanějším objektem dodnes architektonicky ceněného brněnského výstaviště navrženého předním tvůrcem české meziválečné architektury Jiřím Krohou. Ať už se ale v letech 1928 až 1945 Anthropos stěhoval kamkoliv, jeho mediální věhlas nepřestával sílit. Zasloužil se o to mimo jiné velice kuriózní exponát.

Pohled do hlavní haly Pavilonu Člověk a jeho rod s modelem mamuta

Mamutovky

Karel Absolon měl mimořádný smysl pro reklamu. Na realizaci zvláštních nápadů této vědecké hvězdy ale většinou nestačily finance. V roce 1928 byly ovšem pavilony Výstavy soudobé kultury a expozice Člověk a jeho rod koncipovány neobyčejně velkoryse. Takže si Absolon mohl dovolit bizarní nápad, o němž předpokládal, že ohromí veřejnost – ve vstupní hale bude stát obrovská socha mamuta v životní velikosti! Přesně taková, jak ji znali pravěcí lovci.

Organizátorům se to ale nezamlouvalo a odmítli obra financovat. Absolon tedy napsal nejbohatšímu československému podnikateli první republiky Tomáši Baťovi. Když prý pošle třicet tisíc korun, bude u sochy mamuta umístěna tabulka dokládající, že lidé se mohou kochat pohledem na největší zvíře světa díky laskavosti největšího ševce světa. „Dále Vám činím návrh, zdali by jste nechtěl využít tohoto mamuta pro svoji reklamu, že byste zvlášť těžkou a trvanlivou obuv pro těžké práce dělníků, při pracích kanalizačních prostě nazval chráněným názvem Mamutovky – Mammutstiefel – a tuto sortu bot doprovodil kresbou mamuta,“ stálo v dopise. Vědátorova nabídka byla sice nápaditá, ale skoro nezdvořilá. Baťa přesto ani nemrkl a peníze poslal. 

Pavilon země Moravy architekta Vlastislava Chrousta byl koncipován jako dvoupatrový. Do těchto prostor se expozice Anthroposu přestěhovala v roce 1934 a byla zde otevřena 20. června 1935

Neobyčejný výtvor

Baťovy peníze nakonec nestačily, ale lidé se stejně dali do práce. Nejprve byl zhotoven dřevěný skelet, potažený síťovým drátěným potahem. Pak byla nanesena juta a tvar domodelován skoro dvěma tunami sádry a osmdesáti kilogramy klihu. Kly byly zhotoveny z papírové hmoty, srst tvořila nabarvená dřevěná vlákna. Protože mamut byl vysoký pět metrů a dlouhý devět metrů, musel být rozřezán na osm dílů, aby mohl být vůbec dopraven z dílny do expozice.

Nápad s mamutem měl fantastický úspěch. Za sto třicet dní spatřilo prehistorického obra přes půl milionu lidí. Absolon uváděl dokonce dvojnásobek, protože si prý mnoho lidí nekoupilo vstupenku a nemohlo být registrováno. Pořadatelé ovšem disponovali přesnými čísly. Návštěvnost výstaviště údajně dosáhla počtu 2 698 142 osob. Byly tak překonány i masové akce typu Zemské jubilejní výstavy a Národopisné výstavy v Praze z konce 19. století!

Otevření Anthroposu v roce 1930 provázela nová masivní reklamní kampaň

Stíny protektorátu

S příchodem druhé světové války popularita Anthroposu i Absolonových archeologických vykopávek pohasla. Slavný vědec měl četné kontakty za hranicemi protektorátu a musel se uchýlit do ústraní. Již roku 1940 byla v Anthroposu instalována upravená podoba výstavy podle představ nacistických ideologů. Do čela ústavu byl dosazen nový ředitel, původně středoškolský profesor tělocviku Freising, prosazující pojetí muzea v „lidovýchovném“ duchu akcentujícím nastolenou germanizační rétoriku.

Vše bylo podřízeno propagandě a rasisticky podmíněným dobovým teoriím o pragermánské (nordické) rase v pojetí organizace SS Die Ahnenerbe. Za takových okolností bylo nemožné pokračovat v seriózním bádání podle prvorepublikových představ. V srpnu 1944 byla všechna muzea v protektorátu uzavřena a část sbírek Anthroposu převezena do zámku v Mikulově a následně zničena rozsáhlým požárem. Smutný osud stihl i Absolonem vybudovanou slavnou expozici na brněnském výstavišti.

Germánské území

Brno bylo osvobozeno 26. dubna 1945. Vítězné oddíly vstupující do města se chovaly zcela podle zákonů války. Rudoarmějci vtrhli do expozic na výstavišti, a když spatřili na stěně portrét Hitlera, všechno rozstříleli. Budovu obsadili a uvolnili ji v dezolátním stavu až v prosinci 1945. Zmizelo veškeré vybavení včetně koberců, splachovacích zařízení, vitrín, umyvadel, skel a dalších předmětů kromě těžkých kamen.

Dejme slovo zápisu o stavu Anthroposu z 21. prosince 1945: „Modely mamuta, jelena a kostry jsou silně poškozeny, případně úplně zničeny a sbírkové předměty, pokud je nebylo možno již dříve odvézti, jsou zcela zničeny a poházeny v okolí nebo ve výkalových jamách… Všechna dioramata na drť rozbita, rozšlapána a pokálena, stereoskopické skříně a všechno náčiní a nářadí ze skladišť vyrabováno. Krádeže byly spáchány z velké části domácími lidmi ze Starého Brna a z okolí výstaviště, ale zkáza připadá hlavně na vrub vojáků sovětské armády, kteří se tam stále střídali a považovali vše za německý majetek a germánskou kořist.“

Za takových okolností nepovažoval nikdo za reálné výstavu obnovit. Objekt byl pronajat družstvu zvěrolékařů. Pavilony byly vyklizeny a slavná éra prvorepublikového Anthroposu tímto okamžikem skončila. Jediným exponátem připomínajícím předválečné muzeum zůstal model mamuta, jenž nyní přihlížel improvizované výrobě rentgenových přístrojů, kterou zde dočasně umístili noví nájemci.

Pavilon Anthropos

Naděje spojená s Akcí Z

Ještě před koncem války se kolem Anthroposu shromáždila nová generace budoucích předních archeologů, antropologů a paleontologů. Mezi nimi i antropolog Jan Jelínek, neformální Absolonův žák a vynikající organizátor poválečné vědy a muzeologie. Na přelomu padesátých a šedesátých let se mu podařilo Anthropos doslova vzkřísit z popela a vybudovat jej znovu v parku vedle brněnského výstaviště.

Jelínek byl roku 1958 jmenován ředitelem Moravského muzea a svůj vliv se snažil využít mimo jiné k prosazení stavby nového sídla Anthroposu. Šlo to ztuha, protože za socialismu byla kulturní antropologie považována za buržoazní, tedy nežádoucí vědu. Nakonec se mu podařilo stavbu prosadit alespoň jako Akci Z, tedy jako dobrovolnou aktivitu brigádníků. Zdarma se odpracovalo na 150 tisíc hodin a 3. září 1961 byla v ještě nedokončené budově zahájena první výstava Skalní malby a rytiny prvobytné společnosti, kde se objevily mimo jiné kopie výtvarných výtvorů původních obyvatel Austrálie.

Pavilon Anthropos

Australský příběh

Roku 1969 se Jelínkovi podařilo pod záštitou organizace UNESCO uspořádat vědeckou expedici do Arnhemské země v severní Austrálii. Expedice putovala vyprahlým bušem skoro rok za domorodci kmene Rembaranka. Poznatky o životě a kultuře vymírajících „lidí doby kamenné“ ohromily svět. Roku 1971 mohla být v Pavilonu Anthropos zahájena výstava nazvaná jednoduše Austrálie. Vidělo ji 53 tisíc lidí, ale pro hlavního autora měla trpké vyústění.

Jan Jelínek přišel v důsledku vykonstruované kauzy znehodnocení státního (expedičního) majetku o post ředitele muzea. Nebyl sám, personami non grata se v průběhu normalizace stali skoro všichni členové expedice. Například i legendární ředitel pražské zoo Zdeněk Veselovský či televizní kameraman Jiří Vrožina, autor znamenitého seriálu Za lidmi doby kamenné. Vrožina byl dokonce nucen roku 1981 emigrovat do Austrálie a jeho dokumentární záběry z Arnhemské země byly zničeny.

Příběh má ale šťastný konec. Roku 2017 nalezl v Sydney část ztracených filmů kameramanův syn a nabídl je Vládnímu úřadu pro domorodce v Canbeře, který před padesáti lety s expedicí spolupracoval. Následně dokázali Vrožinovi přátelé unikátní svědectví o skoro zapomenuté výpravě zrekonstruovat do pětidílného cyklu s názvem Expedice Rembaranka 1969, který odvysílala i Česká televize.

Absolonova neobyčejná energie spojená s fascinující myšlenkou Anthroposu nepřestává ani ve 21. století působit. Stále je možné prožívat dobrodružné pátrání po nejstarších lidech planety Země a zamýšlet se nad životním údělem člověka. Anthropos zkrátka zůstává stálou výzvou i pro naše časy. Lze odhadnout, že jeho dveřmi dosud prošly více než tři miliony návštěvníků.

Spustit audio

Související