Rád si hraju se slovy a vymýšlím nová slovní spojení, říká autor opery Hibiki, hibiki, vzhmoť! Marek Keprt
Co mají společného festivaly MusicOlomouc a NODO/ Dny nové opery Ostrava? Osobnost Marka Keprta. Zatímco první akci v roli ředitele a dramaturga vede, na té druhé bude mít premiéru jeho velmi netradiční opera věnovaná degustaci a kráse jazyka (nejen) českého. Do Vizitky tohoto klavíristu a skladatele pozvala Renáta Spisarová.
Jako název japonské whisky anebo také dozvuk, tak se dá přeložit japonské slovo „hibiki“, které tvoří část názvu nové opery šestačtyřicetiletého klavíristy, skladatele, pedagoga a olomouckého rodáka Marka Keprta. Hibiki, Hibiki, vzhmoť! je, jak Marek Keprt říká, opera o degustaci. S hlubokou zálibou v japonské kultuře či alkoholu nemá nic společného, Keprta slovo zaujalo spíš samo o sobě, což se mu ostatně děje často. „Rád si se slovy hraju. Když vidím nějaký text, často si říkám, že by mohl znamenat něco jiného. Slova k sobě porůznu spojuji, vytvářím si nové významy a ty si pak zapisuji, už mám zaznamenaných spoustu poetismů,“ řekl ve Vizitce.
„Degustační“ opera Marka Keprta bude mír premiéru 28. srpna na festivalu NODO/ Dny nové opery Ostrava. Pro Keprta i jeho festivalové kolegy je pak typické, že svá hudební díla nezaložili na příběhu, ale na situaci. „Je to symbol dnešní doby. Jedním z mnoha přístupů je antiopera, která nevychází z příběhu, ale právě ze situace,“ dodává Keprt.
Hibiki je jeho první regulérní operní kousek, ačkoliv za sebou už má dílo pojmenované Blumfeld, starší mládenec, hrané v komorní podobě ve Stavovském divadle. Keprt tehdy načetl dílo Franze Kafky, vytáhl si z něj zajímavé věty a poskládal je do nového výsledného tvaru. „V Hibiki jsem ale libreto ještě víc provázal s hudbou. Jsou v něm různá zkomolená, vychýlená přísloví, takže dávají jiný smysl. Text vysvětluje hudbu, šlo mi o co největší provázanost složek. Slova komentují i vizuální akce na jevišti.“
Místo konzervatoře na ekonomku
Marek Keprt vyrůstal v rodině, která vlastnila velké množství gramofonových desek. Od dětství rád poslouchal Franze Schuberta, jehož hudbu si také nechal zahrát ve Vizitce, ve čtyřech letech začal chodit s maminkou do opery a od osmi let hraje na klavír. Ve dvanácti už si do malých notových sešitů zapisoval první kompoziční nápady. O dva roky později pak jeho kroky nesměřovaly na konzervatoř („v Olomouci žádná nebyla“), nýbrž na střední ekonomickou školu („nebylo to těžké a zbývalo mi dost času na hudbu.“).
Klavír a kompozici pak odešel studovat do Vídně – rodného města maminky a babičky. Jazykově byl z domova vybavený dobře, náročné to pro něj první roky bylo zejména po hudební stránce. Absence konzervatoře se podepsala na nedokonalé technice, Keprt navíc neměl přístup ke klavíru a spolu s ostatními spolužáky z kolejí si musel vymezený čas na zkoušení urvat v dlouhých frontách. Koncerty filharmonie pro něj, studenta z bývalého východního bloku, byly drahé, často ale chodil do divadla na činohru. Z ní ostatně později ve své tvorbě hodně čerpal.
Po vídeňských studiích přišla nabídka z katedry muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci, kam Keprt odešel dělat doktorát. Zaměřil se na Alexandra Skrjabina, ruského klavíristu a skladatele, o němž Keprt mluví jako o inovátorovi hudební řeči.
Proč má Marek Keprt rád interpretace hudby z přelomu 19. a 20. století, jakou skladbu píše pro zahajovací koncert 75. sezóny Moravské filharmonie Olomouc, co ho čeká s Orchestrem Berg a proč je tématem letošního festivalu MusicOlomouc sníh? Poslechněte si celou Vizitku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
