Radek Pastrňák. Múzické kořeny má po dědečkovi, k psaní v nářečí ho ale přivedl až Pavel Dobeš

„Hodně hrajeme, děláme přejezdy – někdy i tisíc kilometrů za den a dva koncerty. S dcerou jsem si užil dovolenou v Krkonoších. Mám se dobře,“ usmívá se Radek Pastrňák.

V rozhovoru došla řeč i na jeho múzické kořeny. Jeho děda byl horník Jan Lisník, který psal básně pod pseudonymem Jan Stunavský. Maminka Božena byla technickou redaktorkou podnikového časopisu, který vydával tehdejší Bytostav.

„Ty moje texty v nářečí – to začalo vlastně u dědy. On tak mluvil a hrál na heligonku, byl to veselý člověk, který s babičkou tvořil úžasnou dvojici. A líbil se mi zvuk toho nářečí. Ale k psaní v ostravštině mě přivedl až Pavel Dobeš,“ vzpomíná muzikant.

Gotta tam chceš taky?

„Já už posledních asi patnáct let mám sklony psát povalečské písně (smích) a celý život jsem se snažil práci vyhýbat, což je taky jeden z důvodů, proč jsem muzikant. Když jsem byl mladší, tak mě práce ještě občas navštívila a laškovala se mnou. Vždycky jsem ji odehnal a teď už za mnou nechodí. Prostředí úřadu práce ale znám,“ říká ke vzniku písně a videoklipu.

„Byl to takový hec. Dal jsem si doma panáka a začal jsem obvolávat celou branži. Zavolal jsem všem, na které jsem měl číslo. Omluvila se mi akorát Helenka Vondráčková. Volal jsem i Petru Jandovi, jestli by nepřišel. A on byl tak ochotný a říkal, že je zrovna na kafi s Gottem a jestli ho tam chci taky,“ směje se Pastrňák, podle kterého celé natáčení byla velká legrace, jak uslyšíte v rozhovoru.