Radim Sajbot: Dalo se to čekat

Svým způsobem se to dalo čekat. Už před rokem, po odstoupení tehdejšího generálního partnera - mlékárny Miltra, zažehnalo vedení novojičínského basketu podobnou situaci na poslední chvíli tím, že našlo titulárního sponzora ve firmě Unibon. Teď, o rok později, už se podobný zázrak nepodařil.

Dalo se to čekat. I proto, že už v únoru začaly prosakovat na veřejnost informace, že hráčům nechodí výplaty tak, jak by měly. Ostatně funkcionáři klubu přiznali už tenkrát na rovinu vážnost situace. Přesto, i tentokrát jsem doufal v zázrak, protože podobnou hrozbu ztráty hlavního sponzora už Nový Jičín několikrát v minulosti zvládl. Tentokrát ne a proto v příští sezóně bude basketbal dělat reklamu městu pouze na amatérské úrovni ve druhé lize.

Na jednu stranu je to škoda. Moravskoslezský region míval v posledních letech v nejvyšší soutěži pravidelně hned trojici účastníků, ale Nový Jičín byl jediným, kdo se rok co rok mohl měřit s nejlepšími. Ostatně jedno ligové zlato, osm stříbrných a pět bronzových medailí jsou jasným důkazem. Podobně jako pět vítězství v Českém poháru.

Škoda to tedy je, ovšem na druhou stranu, když si člověk uvědomí, že Nový Jičín nemá ani pětadvacet tisíc obyvatel a bez velké fabriky v okolí, která by si mohla dovolit sponzorování klubu, dokázal tolik, tak nezbývá než smeknout a panům Dvořákovi, Cholevovi a dalším, alespoň touto formou na dálku poděkovat, že jsme mohli být při tom a fenomén tohoto oddílu sledovat.

Novojičínský basket se zejména díky nim stal také synonymem skutečného sportovního charakteru, neboť není v českém sportu mnoho klubů, které by bez vytáček přiznaly problémy tak závažného charakteru a pro jistotu dopředu odešly se ctí s tím, že pokud se někdy situace změní, rádi se vrátí.