Radnice marně bojují s neplatiči nájemného

24. srpen 2001
Pod kůži

Neplatiči nájemného jsou velkým problémem pro většinu radnic. Běžné částky se pohybují řádově až v desítkách milionů korun. Obecní a městské úřady nejsou spokojeny s tím, jak zdlouhavé může být vymáhání těchto peněz. Mnozí neplatiči totiž nejeví sebemenší snahu tyto potíže řešit.

Jaká je v tomto směru situace v moravsko-slezském kraji, to zjišťovali Martin Knitl a Ivana Šuláková.

Autorka: S rekordní výší dluhů se potýká ostravský jižní obvod. Radnice spravuje 15 000 obecních bytů. Mluvčí radnice Jaroslav Hudeček potvrdil, že boj s neplatiči není vůbec jednoduchý.

Jaroslav Hudeček: Celková částka dluhů činí 45 milionů korun, počet dlužníků je okolo 900.

A daří se vymáhání těchto dluhů?

Jaroslav Hudeček: Obvod učinil určité kroky, například jsme zveřejnili seznam dlužníků, teď už to podle nové legislativy možné není, ale v minulém roce od 1. dubna do konce roku byl vyhlášen tzv. generální pardon, takže kdo zaplatil svůj dluh, tak neplatil penále. Přineslo to určité výsledky, tzn. že se nárůst toho dluhu zpomalil, ale situaci to samozřejmě neřeší.

Ve 30 km vzdálené Opavě jsou problémy s neplatiči úplně stejné. Místostarosta Václav Klička je přesvědčen, že soudní řízení je zbytečně zdlouhavé. Tříletá promlčecí lhůta je až příliš krátká.

Václav Klička: Vnímám ústavní pořádek a právo občanů na bydlení jako něco, co má své zakotvení. Ale vnímám také to, že když si občan neváží toho bydlení, tak bychom měli mít větší nástroj a větší schopnosti vlastníků si ten pořádek prostě udělat, protože mnohdy to dělá ten občan naprosto vědomě. Mně jde o to, že ta práva vlastnická jsou v tomto okamžiku hodně mizerná, přímo křičí po tom, aby se tím v parlamentu a v legislativě někdo zabýval a umožnil vyklizení bez soudního příkazu.

Autorka: Opavský magistrát chce proto najmout specializovanou vymahačskou firmu. Radní Karel Bureš podotkl, že stejným způsobem postupuje například radnice v Berouně nebo v Příbrami. Firma by měla být na rozdíl od úředníka mnohem důraznější.

Karel Bureší: Bude tyto občany pravidelně navštěvovat, bude s nimi tyto věci konzultovat, osvědčenými metodami bude jednotlivé dluhy vymáhat. Je možno počítat s tím, že jde o privátní firmy, jde o privátní zájmy, znamená to, že ten tlak bude neskonale větší.

Zcela opačný názor mají v Krnově. Zdejší místostarosta Jiří Vodička je přesvědčen, že nekompromisní postup vedení města je dostatečně efektivní, i když se to mnohým nemusí zdát.

Jiří Vodička: Jestliže občan chce něco po radnici a má jakýkoliv dluh, tak se s ním vůbec nebavíme.

Autorka: Městský úřad v Bílovci na Novojičínsku má vlastního vymahače. Každý měsíc získá od dlužníků zhruba 30 000 korun.

Vymahač dluhů v Bílovci: Mám takové prohlášení, které dám každému tomu dlužníkovi podepsat s tím, že se zavazuje v takových a takových splátkách ten dluh splácet. Řekl bych, že je taková tendence v této oblasti kritizovat nebo dávat do špatného světla ty romské rodiny, ale mám zkušenosti v současné době, že ti Romové se k tomu staví ještě zodpovědněji než někteří naši lidé.

Co je nejdůležitější? Aby ten dlužník přiznal ten svůj dluh, aby začal platit?

Vymahač dluhů: Musím mít tu částku ověřenou, taky žádám město, aby v období, kdy já tady tyto věci provádím, aby jim poslali tu upomínku toho dluhu, kde dostane písemné vyrozumění, že ten dluh skutečně v tom rozsahu má.

Soudní řízení mezi městem a neplatičem končí většinou exekucí, pokud dlužník nezačne splácet. Právník Jiří Mlčoch dodává, že exekuce má několik podob.

Jiří Mlčoch: Nejčastějšími případy je provádění exekucí srážky ze mzdy, přikázání pohledávky z účtu peněžního ústavu, eventuálně může nastat i prodej movitých věcí. V některých případech, pokud je ten dluh potom vyšší, může připadnout v úvahu i prodej nemovitého majetku, tzn. budov, staveb a pozemků.

Autorka: Paní Helena patří mezi neplatiče, kteří se do této situace nikdy nechtěli dostat. Moc dobře ví, že ji čekají problémy, ale sama si v této chvíli neví rady.

Paní Helena: Já jsem přišla o práci minulý měsíc. Manžel je bez práce už půl roku. Já se ptám po inzerátech a uháním práci, ale všude chtějí pracovnice do 35 let, takže já se svým věkem 45 let nemám šanci. Já prostě na ten byt nemám.

Nemáte strach, že přijdete o byt, že vás město vystěhuje?

Paní Helena: No, bojím se, že mě vystěhují, ale říkají, že když mě budou chtít vystěhovat, tak budou muset hledat i nějaké řešení, protože mám dvě děti, které studují a v dnešní době by se o lidi měli umět také trochu postarat.

Možnosti, jak řešit dluh na nájemném, jsou různé. V inzertních rubrikách je řada nabídek realitních kanceláří - "Pomůžeme vás zbavit se dluhu a nebude vás to stát ani korunu!" - přesně toto se dočtete. Zahrál jsem si proto na nájemníka bytu 2 + 1 s výší dluhu 25 tisíc korun. Jste opravdu schopni pomoci?

Realitní kancelář: No, podívejte se, samozřejmě, že jsme schopni, ale jedině v tom, že se toho bytu chcete zbavit. Kdyby to byl družstevní byt, tak samozřejmě i s tím, že najdeme bydlení, ale u vás je jediná možnost výměna za 0 + 1 prostě s tím, že se zaplatí ten dluh.

Takže vy byste našli tu 0 + 1 také obecní, že?

Realitní kancelář: Také obecní, ano, a ten dotyčný by vlastně dal doplatek, z kterého by se zaplatil ten dluh a nás by zaplatil vlastně, jo, vy byste už nedostal nic, ale byl byste zbavený dluhu a měl byste kde bydlet.

Autorka: A co názory ostatních řádně platících nájemníků? Zeptali jsme se našich posluchačů.

Posluchači: Já bych byla pro tvrdý postih. Proč by takový člověk, který má 15 tisíc podpory, proč by nemohl zaplatit byt?

Jestliže někdo onemocní, nebo ho vyhodí ze zaměstnání a tak dál, dostane se do toho nezaviněně.

Já říkám, první zaplatit střechu nad hlavou a potom to další.

Souhlasím s tím, že ti lidé jsou vystěhovaní bez náhrady, je mi to líto, protože každý by se měl nejdříve postarat o to, aby měl střechu nad hlavou a potom ostatní věci.

Jsme přesvědčena, že je to naprosto správné. Už měli dávno včas zaplatit.

Hledání jakýchkoliv kompromisů je zdá se velmi obtížné. Tvrdý postup bude vždy vyvolávat souhlas i kritiku.

Dá se tedy říci, že neplatič by měl sám z vlastní vůle projevit ochotu domluvit se na splátkovém kalendáři, na odkladu splátek nebo alespoň na uznání výše dluhu. I právníci se shodují v názoru, že jakákoliv dohoda je lepší, než nepříjemné soudní rozhodnutí.

Přepsal: Česká informační agentura

autoři: š.iva , mrk
Spustit audio

Více z pořadu