Robert Plant & Saving Grace: Z nebes seslaná radost

Autor pořadu se nemůže zbavit dojmu, že si dělá tu samou radost, jako před čtyřiadvaceti lety, kdy koncertoval s kapelou The Priory Of Brion a prozpěvoval si oblíbené folkrockové skladby z 60. let. A když na něho lidé křičeli, ať dá také něco od Led Zeppelin, s úsměvem odmítal. Na turné nepočítal se stadiony, dával přednost pouze klubům a malým festivalům. „Samozřejmě, že by to mohlo být vylíčeno jako výlev smutného starého prďoly, ale všichni snad pochopí, o co mi jde. Vždycky jsem tohle chtěl dělat,“ řekl tehdy Plant v ojedinělém rozhovoru pro magazín fRoots a na festivalu v belgickém Dranouteru nám pak vyprávěl, že si připadá jako na dovolené. Takže když se nedávno začal toulat po Walesu s kapelou neznámých muzikantů, dělal vlastně to samé, co kdysi. S dvěma rozdíly: už mu není padesát, ale táhne mu na osmdesátku a jako rovnocennou partnerku má po boku mladou zpěvačku Suzi Dian; mimochodem donedávna učitelku hudby a výbornou akordeonistku.

Teď možná přeháníme nebo někoho dokonce zvedneme ze židle, ale nelze si pomoc: při vší úctě k tomu, jak to Plantovi slušelo vedle Alison Krauss nebo Patti Griffin, medovou melancholií prosycený hlas Suzi Dian je patrně to nejlepší, co rockového bouřliváka potkalo od dávných nádherných duetů se Sandy Denny nebo Julií Murphy. Na hluboce dojemnou pastorálnost Britek zkrátka Američanky nemají. A vypíchnutí jména Suzi Dian na obalu potvrzuje dojem, že si to myslí i Plant: „Dlouho jsem si nedokázal představit, že znovu potkám někoho jako Suzi. Nadšenou a svěží zpěvačku, která k písním přistupuje z úplně jiného úhlu pohledu. A když poprvé zazpívala, bylo to tam a já hned věděl, že nám to bude fungovat.“ Nepřetlačuje se s ní, a už vůbec se před ní z pozice rockové megahvězdy nestaví a třeba ve skladbě Too Far From You nechává její magický hlas vystřelit do nebes a sám zůstává převážně v pozici sboristy.

Každého samozřejmě zajímá, jak k Suzi Dian a muzikantům přišel. Prý prostě a přirozeně. O Plantovi je známo, že miluje svůj rodný kraj West Midlands a krajinu kousek od velšských hranic. Vracel se tam ale čím dál tím méně a když mnoho let kvůli kariéře žil ve Spojených státech, nejezdil tam vůbec. Od éry Led Zeppelin také víme, jak silně je Plant svázaný s britským folkem, takže když prý v roce 2018 potkal banjistu Matta Worleyho mohl si s ním o něm pokecat. „Našel jsem v něm spřízněnou duši a nemusel se obávat, že na mě bude zírat, když mu budu vyprávět i lidech, kteří mě celý život inspirovali, zatímco on je vůbec neznal,“ řekl Plant a když ho Worley seznámil s podobně naladěnými místními muzikanty, pustili se do jamování a koncertování po vesnicích. Podle Planta bez absolutního úmyslu jejich hranice překročit. Jenomže prý nevyhnutelně došlo k něčemu, co jejich plány zmařilo. Suzi Dian, Matt Worley, violoncellista Barney Morse-Brown, bubeník Oli Jefferson a kytarista Tony Kelsey se dokonale sehráli a strašně je společně s Plantem bavilo, že mohou být spolu. Jako sousedi bydlící kousek od sebe nekladoucí na sebe žádné velké požadavky. Do natáčení se pustili ještě během covidu. Na zahradě a ve stodole. Na jeden mikrofon, jak se na tuhle roots music sluší a patří. Pak Plant odjel na světové turné s Alison Krauss, takže se k natáčení vrátili až po letech. V kontaktu ale zůstali, a pokud to bylo možné, svolali se a šli si zahrát. To už si říkali Saving Grace a nazvali tak i album dokončené už ve studiu.

Skladby od Memphis Minnie, Blind Willie Johnsona, Low nebo Moby Grape zasnoubili s ladností venkovanů nezkažených showbyznysem, svěže je odpíchli k dnešku a kouzelně zharmonizovali pro dva úchvatné hlasy způsobem, který je tolik vlastní britskému folkrocku. „Zjistili jsme, jak žít a hrát spolu a navzájem z toho mít příjemný pocit. Nesnažíme se napodobovat žádnou jinou kapelu ani žádnou éru. Nic z toho není čisté blues nebo folk. Jen hrajeme skladby různých stylů, jak je cítíme. Upřímně řečeno ani nevím, jak k tomu došlo, ale nejspíš nám to bylo sesláno z nebes,“ vysvětlil Robert Plant recept na album, na jehož začátku prý byla prosba vznesená na nové kamarády: „Pojďme si zahrát, aby nás to bavilo a měli z toho společnou radost.“