Romana Kubicová: Pán Bůh s námi a zlý pryč

21. prosince letošního roku končí mayský kalendář. A co bude pak? Třeba se nestane vůbec nic, ale kdo ví? Tak jako jedni vášnivě vytvářejí vize zániku naší planety, hovoří o její srážce s jiným vesmírným tělesem či o rotaci pólů, tak druzí toto z čistě vědeckého hlediska popírají

Nedávno jsem však neodolala a pustila si katastrofický film s příznačným názvem 2012. Nezklamal mě. Hrdinové bravurně kličkující mezi propadajícími se kusy země, běsnící sopky, obří tsunami zalévající Himaláje. Vlasy mi vstávaly na hlavě a z křesla jsem se zvedla s pocitem: Uf, to zas byla pěkně hloupá podívaná.

Když jsem však seděla s dětmi druhý den ráno u snídaně, dívala jsem se z okna, v představách jsem viděla mohutnou vlnu nemilosrdně pohlcující vše, co jí stálo v cestě. Pocítila jsem strach. Co mám dělat? Trvalo mi chvíli, než jsem se uklidnila. Tohle není realita.

Jenže nebezpečí roku 2012 bude asi jiné, než že mé rodné město zalije tsunami. Atmosféra ve společnosti houstne. Já mám to štěstí, že moje mysl je stále ještě částečně zatemněna mateřskými povinnostmi, ale i skrz tento příjemný filtr ke mně nemohly nedolehnout zprávy o dlouhotrvajících sociálních nepokojích v Řecku, akci Gorila na Slovensku, či trvajících protestech ve věci Akta u nás i v mnoha dalších zemích. Lidé se bouří.

Že by v tom měl prsty právě rok 2012? Co všechno ještě přijde? Co znamená vzkaz mayského náčelníka z hloubi věků? I tady chci být optimistou a věřit výkladům esoteriků, že společnost se očišťuje a transformuje. A důvod k radosti bude i pak, jenže hlubší.

Ale pro všechny případy si i nadále nechám růžový filtr mateřství, zakážu si dívat se na katastrofické filmy a spolu s babičkami si budu omílat jejich osvědčené rčení: Pán Bůh s námi a zlý pryč.