Sanam: Chceme slyšet hlasy naděje, a ne zvuk explozí

Takřka všude, kde během válek padají z nebe bomby se v podzemí hraje hudba neodrážející zoufalství, ale naději. Často jediný stav mysli bránící před zešílením. Válku, izraelsko-palestinský konflikt ani tíživou politickou a ekonomickou situaci Libanonu skupina Sanam explicitně nezmiňuje, skladby podle zpěvačky Sandy Chamoun pouze proměnila v druh obrazu: „Jako bychom seděli v dlouhém, starodávném tichu a z dálky vnímali zvuk, ke kterému se stále snažíme přiblížit, abychom ho dobře slyšeli.“ Proto album nazvali Sametou Sawtan tedy Slyšel jsem hlas. Je plné veršů „přesahujících historii a čas“ od středověkých a současných perských, libanonských a egyptských básníků.

Sanam reprezentují libanonskou undergroundovou scénu, která navzdory všem nepředstavitelným těžkostem patří na Blízkém východě mezi ty nejprogresivnější. „V bejrútském uměleckém undergroundu ze sebe vypouštíte úzkost, vyrovnáváte se s nejistotou a pomíjivostí života a připomínáte si něco prostého, ale naprosto zásadního – že máte právo si užívat,“ popsala egyptská umělkyně Hajar Ibrahim scénu zahrnující vedle hudebníků nejrůznějších žánrů také filmaře, grafiky a výtvarníky proslulé nekompromisním odmítáním mainstreamu. Přesto se ze skupin Mashrou' Leila, Postcards, Soap Kills nebo zpěvaček Yasmine Hamdan nebo Mayssy Jallad stali mezinárodně respektovaní hudebníci. Z bejrútského prostředí klubu a podzemních studií vzešla také šestice tvořící dnes Sanam soustředěná okolo zpěvačky a textařky Sandy Chamoun, hráčky na loutnu buzuq Farah Kaddou a kytaristy Marwana Tohmeho. Arabské mody kombinují s post rockem, krautrockem, freejazzem, výbuchy psychedelie a původně s volnou improvizací, ke které šestici v roce 2021 na bejrútském festivalu Irtjal vyzval Hans Joachim Irmler z legendární německé skupiny Faust a zavdal tím důvod k založení Sanam.

Zatímco debut Aykathani Malakon (Anděl mě probudil) natáčeli Sanam v roce 2023 na libanonském venkově, nové album Sametou sice částečně také, nicméně většina skladeb vznikla nedaleko Paříže, v oblíbeném studiu Nicka Cavea, což vedlo nejen ke gotičtějšímu zvuku, skladby mají tentokrát pevnější, daleko víc z tradiční hudby vycházející strukturu. K novému zvuku alba výraznou měrou přispěl kanadský producent libanonského původu Radwan Ghazi Moumneh proslavený projektem Jerusalem in My Heart doporučující zároveň Sanam do katalogu významného montrealského Constellation Records.

Album podle Sandy Chamoun zpracovává osobní pocit, jak mnozí lidé opouštějí Libanon a v hudbě pak odráží neustálé čekání těch co naopak zůstali na zvuk explozí nebo vojenských stíhaček. A když prý hledali, jak vše vyjádřit obrazem, požádali výtvarníka Omara Khouriho a namalování imaginárního tvora, který by dokázal také létat.