Se synem poslouchám pohádky na Rádiu Junior. V audioknihách a hrách je rozhlas nezastupitelný, říká Martin Chodúr
Rozhlas vyjel na zámek v Telči a zaplnil sál ze 16. století. Do dvacátého třetího zastavení roadshow Rozhlas jede za vámi Aleš Cibulka pozval farářku Martinu Viktorii Voborníkovou Kopeckou a zpěváka Martina Chodúra.
Martina Viktorie Voborníková Kopecká je jednou z autorek nedělního pořadu Jak to vidí…, který vysílá Dvojka. „Vyhovuje mi, že jsem ve studiu jen s hostem a za sklem je zvukařka. Z potlesku jsem nesvá, v kostele mi netleskají,“ říká farářka. Jako rozhlasačka si však dosud nestihla zařídit rozhlasovou průkazku. „Na vrátnici se mě kvůli tomu vždycky ptají, jestli nemám nějakou zbraň, drogy nebo výbušninu. Odpovídám, že jsem to nechala v kostele,“ směje se.
Pamatuje, že když byla malá, měli doma rozhlas po drátě. „Rodiče později tíhli spíš ke komerční stanici, ale já jsem příznivkyně Českého rozhlasu.“
O hudební stránku se postaral zpěvák Martin Chodúr, který si svým sametovým hlasem podmanil publikum. „My jsme doma poslouchali hlavně cédéčka, otec má velkou sbírku. Ale rozhlas jsem vždycky rád poslouchal, co se týká načtení různých audioknih nebo divadelních her. V tom je nezastupitelný. Dnes se synem posloucháme pohádky na Rádiu Junior.“
Vývoj poplatků
Moderátor Aleš Cibulka připomněl turbulentní vývoj poplatků a fakt, že za dvacet let se dosáhlo zvýšení o deset korun. „Když už se poplatky zvedly, tak politici chtějí buď zásadně snížit rozpočet, nebo nás finančně dát pod státní rozpočet. Je to taková změna pro změnu. Nejsem politik, ale za odbornou veřejnost můžu tvrdit, že pro změnu není žádný důvod. Kdo má peníze, ten vládne, takže se o nezávislost obávám,“ reaguje generální ředitel René Zavoral, pravidelný host roadshow.
Podotkl, že politická kultura u nás není na takové úrovni jako ve skandinávských zemích. „Tam jenom ulpí podezření na někoho a dotyčný ministr odstupuje. Proto mám obavy, že v momentě, kdyby rozhlas opravdu musel rok co rok žebrat o peníze, vždycky to bude něco za něco. Ale jsem rád, že už se alespoň neobjevují nápady sloučit nás s Českou televizí.“ Těší ho také míra solidarity v posledních týdnech.
100 let SOČRu
René Zavoral je v čele Českého rozhlasu už jedenáct let. „Zažil jsem 100. výročí a je mi ctí tuto instituci řídit. Když jsem před čtvrtstoletím do rozhlasu nastupoval, smál jsem se, když mi říkali, že rozhlasáci jsou srdcaři. A opravdu, zejména po té stovce jsem si uvědomil, že rozhlas se musí dělat srdcem. Mám obrovské štěstí, že tu je špičkový profesionální kreativní tým. To mě nabíjí a udržuje v radosti. Letos navíc slavíme krásnou stovku našeho rozhlasového symfonického orchestru.“
Aleš Cibulka vyzdvihl a vtipně zaglosoval i to, jak jde rozhlas s dobou. „On je ohromně moderní. Ještě před dvaceti lety by bylo naprosto nemyslitelné, aby měla na vlnách veřejnoprávního rozhlasu pořad farářka, která tam bude navíc vyprávět o své manželce. A hned potom bude následovat pořad, který moderuje můj manžel (Michal Jagelka – pozn. red.). Dneska se nad tím vlastně už nikdo nepozastaví.“
Na závěr večera nechyběla soutěž pod taktovkou zmíněného Michala Jagelky, ze které si dva soutěžící odnesli DAB rádio. Po skončení show následovala autogramiáda a návštěvníci si odnesli drobné dárkové předměty.
Chcete, abychom přijeli také do vašeho města? Napište nám na e-mail rozhlasjede@rozhlas.cz.
Výtěžek z akce putuje pořádajícímu místu. V Telči částku ze vstupného převzali kastelán zámku Telč Roman Dáňa a místostarosta Jiří Pykal. Další zastávkou jsou Čelákovice. Podrobnosti a vstupenky >>
Jaký přeřek se stal Martině Viktorii Voborníkové Kopecké v kostele? Je pro muzikanta důležité, aby ho hráli v rozhlase? Jak od sebe generální ředitel odhání chmury? Na co se ptali diváci v sále? Poslechněte si ve vysílání Dvojky a regionálních stanic v sobotu 6. června ve 20:04, v neděli 7. června ve 13:04 nebo v audiozáznamu pořadu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.






