Second life

Vaše identita, vzhled, domy, zábava, vztahy, vše, jak si přejete. Račte vstoupit do virtuálního světa, do prvního československého města na přání, s faktickým starostou. Do města Bohemia. Mladí lidé, tak kolem dvaceti, lákali na párty, na let rogalem nebo poskakování kolem táboráku, na seznámení s kýmkoli a možnost dělat v Bohemii to, co je v reálném světě pro smrtelníka nemožné např. budovat svět nebo využít neuvěřitelných obchodních příležitostí. Jen se zaregistrovat... Koukám na ten televizní příspěvek a kroutím hlavou, po úvodu sympatické mladé dívky, která se rozplývala nad tím, jak jsme si díky internetu všichni blíž, a co teprve můžeme zažít v Bohemii, mi před očima rostly postavičky v 3D prostoru, klopotně se pohybující přes počítačová náměstí, ulice, kostely... s bankami, obchody, kancelářemi... vše je u nás dokonalé, vše totiž můžete mít takové, jaké chcete! Můžete být jedním z našich virtuálních obyvatel! Ale pozor, přichází varování, pokud jste celé noci v Bohemii, přes den spíte, nevycházíte z vaší separované pracovny, dáváte si virtuální schůzky s novými láskami a za dveřmi spí doopravdická manželka a doopravdické děti, tak jste to s návštěvami našeho města přehnali - varují usmívající se skoro ještě děti. Spontánně mě napadá - dobrá cesta,jak si vypěstovat schizofrenii nebo napsat námět na horor. Možná je to ale ještě jinak, prostě tomu virtuálnímu světu úplně nerozumím, mít mnoho internetových přátel a cítit se s nimi tak neskonale blízko, s nosem v počítači. Vypnu televizi a přesunu se k počítači, brzy budu přes oceán spojena se svými dětmi. Zlatý internet. Možná bychom se měli zaregistrovat v Bohemii, tam bychom si zašli do cukrárny, možná i do kina, dováděli v parku... a mohli dělat, co se nám zlíbí... jen asi - ta jejich vůně by mi chyběla. Holt Second life - život jen z druhé ruky.