Seniory ohrožuje chudoba mnohem víc než ostatní lidi

Seniory ohrožuje mnohem víc než ostatní lidi chudoba. Opakovaně na to upozorňují organizace, jako jsou Charita nebo Armáda spásy, které s nimi přicházejí do kontaktu. Riziko vnímají lidé velmi citlivě.

„Nízké důchody a platy, pořád se zdražuje. Celý život si platím sociální a zdravotní pojištění a nakonec od léků platím všechno, což se mi vůbec nelíbí,“ řekla nám jedna z oslovených důchodkyň.

Dostatek peněz a pevné zdraví ve stáří považuje řada lidí za nejdůležitější priority. Stává se ale, že si staří lidé nemohou dovolit ani péči, kterou potřebují. „Stává se to. Mají malé důchody nebo jim nejsou přiznány, takže se stává, že na službu nedosáhnou,“ potvrzuje Jaroslava Rovňáková z ostravského magistrátu.

„Pokud jsou klienty našich pobytových zařízení, tak tam za tu službu samozřejmě platí obec a je tam státní příspěvek. I když člověk nedosáhne finančně na službu, tak zajistit ji musíme. Ale může se stát v terénu, že klient nedosáhne na takovou službu, kterou by si on představoval,“ dodává Rovňáková.

Další rizika jsou sociální

Mnozí lidé jsou ve stáří osamělí, na čemž se podílí i rozpad tradičních rodin, všímá si odborník na sociální vztahy Ivo Šelner. „Prarodiče byli dříve vždycky vzorem pro vnuky. Prarodiče často doháněli, co u svých vlastních dětí nestačili udělat. A toto dnes, si myslím, že schází. Jednak ženy mívají děti v pozdějším věku, takže prarodiče už třeba ani nemohou se na spoluvýchově podílet. Druhá věc je, že člověk se sice dožívá vyššího věku, ale s tím jsou spojené určité nemoci, ztráta mobility. To může vést k tomu, že kontakty k vnukům jsou omezeny,“ vysvětluje Šelner.

Na problémy však narážejí i rodiny, které se chtějí o bližního seniora postarat v domácím prostředí. Stát totiž lidi, kteří na sebe převezmou zodpovědnost a zároveň mu šetří peníze, dostatečně nepodporuje.

„Znám ze své praxe případ, kdy pán opustil zaměstnání, protože v průběhu tří měsíců mu onemocněli maminka i tatínek. Takže dal výpověď v zaměstnání, že se o ně bude starat. Oni do půlroku zemřeli a tento pán je po pěti letech stále nezaměstnaný, protože už není schopen se vrátit na trh práce,“ uvádí Marie Macková z Masarykovy univerzity v Brně.

Ideální model se tak může lehce stát noční můrou pro pečujícího i pro seniora. „V rámci těch pečujících a těch opečovávaných ty dobré rodinné vztahy rychle berou zasvé, protože je tam ten stres z toho, že ta podpora není. Není ze strany rodiny, ze strany státu a mnohdy ty rodinné vztahy jsou nedobré, takže v krizové situaci to potom kulminuje,“ dodává Macková.

Lidí ve vyšším věku bude dále přibývat, další riziko je proto výzvou pro celou společnost. Jde o pochopení toho, co to stáří znamená. „A to je ten největší sociální problém. Pokud se stáří budeme bát, budeme se mu vyhýbat, nebudeme zvládat péči nejen o ně, ale také jednou v budoucnu o sebe. A nemůžeme očekávat, že o nás bude pečováno stejně dobře,“ uzavírá Andrea Pokorná z brněnské lékařské fakulty.