Sestřička Pavla alias herečka Bára Fišerová: První natáčecí den jsem omdlela

Seriál Sestřičky byl její první dlouhodobou prací, hrála sestru Pavlu. „Ta role mi obohatila život, moc mě baví společenské akce spojené se seriálem a poznala jsem spoustu skvělých kolegů,“ říká Bára Fišerová.

Jako u sestřičky byste u ní ale nepochodili. „Mám fobii z bílých plášťů a omdlívám při pohledu na krev,“ prozradila. To nejsou zrovna vhodné předpoklady pro roli v nemocničním prostředí. „První den jsem opravdu při natáčení zkolabovala, ten mozek viděl krev, a i když byla filmová, stalo se. Pak už jsem ten mozek nějak oblbla, takže filmovou krev už zvládám, i když má věrohodnou konzistenci a překvapivě i pach.“

Původně chtěla být baletkou. „Byla jsem úžasná na improvizační tanec, ale neuměla si dát nohu za hlavu, a to byl handicap. Klasický balet je krásný, ale věděla jsem, že bych to nikdy profesionálně nemohla dělat.“ Nicméně moderní tanec ji bavil, a tak hned po gymnáziu nastoupila do Černého divadla Jiřího Srnce, kde strávila dva roky. Dostala se do zájezdové skupiny, která slavila úspěch po celém světě. „Měla jsem štěstí, že jsem se s nimi procestovala svět, ale já jsem spíš domácí typ a mně se moc stýskalo.“

Bydlí v bytě s úžasnou historií

Narodila se do výtvarné rodiny a dodnes žije v bytě, který se kdysi podařilo odkoupit jejími tatínkovi od sochaře Jakuba Obrovského. Byt má dlouhou historii a původně v něm žil malíř František Ženíšek (autor opony Národního divadla, která shořela v roce 1881). „Je to převážně ateliér, který byl předělaný na byt. Je uprostřed Prahy na nádherném místě a má opravdu genia loci. Jsou tam šesti až sedmimetrové stropy a ještě původní háky, kde byla opona. Scházeli se tam významní malíři tehdejší doby.“

Ovšem na údržbu je takový byt oříšek. „Je to katastrofa, řemeslníci se toho bojí, protože šáhnout do těch stěn je trochu o strach, co kde na jiném místě upadne.“

Kniha složená z smsek

Bára Fišerová ale není jen herečka, je také nadaná výtvarnice a spisovatelka. Vydala knihu Z (NE)pravého břehu jedné řeky, která pojednává o milostném vztahu dvou lidí, kteří si psali noční smsky. „Jsou to sonety, je to specifické tím, že jsou to sms. A je to celé udělané jako jeden příběh.“ Prozradila, že každý autor tak trochu čerpá z vlastního života, tak ani ona není výjimkou. Knihu si sama ilustrovala.

Její kresby jsou spíše naivní až dětské a pro děti už také ilustrovala dvě knihy. Když ji to „popadne“, je schopná udělat výstavu a za týden namalovat 20 obrázků. „Já všechno dělám na poslední chvíli, to mám po tátovi. Když mám termín na výstavu, tak ještě tři dny před tím jsem schopná dodělávat obrázky,“ směje se Bára a pochvaluje si, jak se vše pěkně propojuje: „Jako herci v sobě máme hodně emocí, takže to jde všechno dohromady, a pokud je míň rolí, tak sáhneme po jiném oboru.“

Šest let života prožila také se zpěvákem Michalem Penkem. Proč přitahuje bohémy s drogovou závislostí a jak ji to ovlivnilo? Poslechněte si v rozhovoru u Xavera.