Šikanu na letecké základně nebrali vážně
Devatenáctiletý vojín Karel Pelán z letecké základny v Náměšti nad Oslavou přijel letos v březnu navštívit svoje rodiče. Když odjeli na návštěvu, vzal otcovu brokovnici a odešel s ní na zahradu. Zbraň si dal mezi kolena a stiskl spoušť. Na místě byl mrtev. Postupně vyšlo najevo, že na vojně byl obětí soustavné a ponižující šikany. Věděli o tom jeho kamarádi, věděli o tom jeho nadřízení. Vědělo se i to, že vyhrožoval sebevraždou. Nikdo to ale nebral dost vážně.
Sahara, bufet, křišťálová noc, deka. Ti, kdo v posledních letech prošli základní vojenskou službou velmi dobře vědí, že je řeč o vojenské šikaně. Jedni se při vzpomínce na ni pousmějí. Druhým přeběhne mráz po zádech. Kvůli této šikaně ale zřejmě přišel o život devatenáctiletý Karel Pelán z malé vesničky Pulkov na jižní Moravě. O šikaně hovoří matka tohoto vojína Františka Pelánová.
Františka Pelánová: Než přišel na pokoj, měl tam rozházené všechny postele, ten nepořádek, co mu udělal. On mu rozbil sklenici, zamotal do toho hadr a tím hadrem to musel chudák uklízet.
Řeč je o mazákovi Pavlu Divínovi, který se poté k šikaně také přiznal. Na letecké základně v Náměšti však byla šikana na denním pořádku. Potvrzuje to nedávno vysloužilý vojín Arnošt Logr.
Arnošt Logr: On toho Pelána vyloženě mučil nejvíce, řekl bych. Pak nějaké ty nástupy, večerka. Museli jsme hulákat zde než se jim to začalo líbit.
Bývalý mazák Pavel Divín se s námi bavit odmítl. Osudný den, v sobotu prvního března se Karel Pelán nevrátil z vycházky a zůstal u rodičů. Večer kolem půl šesté rodiče odjeli na návštěvu. Když se vrátili, našli syna na zahradě. Dále už hovoří Karlova matka Františka Pelánová.
Františka Pelánová: Manželovi vzal zbraň, mysliveckou flintu a tak tam seděl a to měl o prsa opřený. On měl ustřelenou hlavu.
Při vyšetřování nebyla však prokázána přímá souvislost mezi šikanou a sebevraždou. Po Pelánově sebevraždě byl ve zkráceném řízení Pavel Divín odsouzen ke třem měsícům vězení s podmínkou na jeden rok. O opatřeních proti šikaně hovoří velitel základny Martin Hejra.
Martin Hejra: Jsou učiněna taková opatření, aby k tomu nedocházelo. To je také v naší společnosti. Jaký vliv na něho měla rodina, jaký vliv na něho měla škola, jeho kamarádi.
Vysloužilí vojáci mohou namítat, že zažívali větší šikanu. Je ale úplně jedno, jestli šlo o větší nebo menší šikanu. Otřesné je, že šikana v současnosti vůbec stále existuje. Navíc, když o ní vojáci a jejich nadřízení vědí. Šikana totiž dosud nezmizela ani z Náměště. Potvrzuje to telefonát jednoho ze současných vojínů základny, který si nepřál být jmenován.
Projev vojína: Ne, já se k tomu nebudu vyjadřovat.
Dnes se o letecké základně v Náměšti hovoří především v souvislosti s jejím zrušením a důsledcích tohoto kroku pro vojáky. Jinak je ticho po pěšině. Existuje vůbec nějaké řešení, jak šikanu z vojny vymýtit? Hovoří Ladislav Šticha, tiskový mluvčí Ministerstva obrany.
Ladislav Šticha: V případě velitele základny plukovníka Hejry je ten trest v podstatě takový, že jeho kariéra v armádě je v tuto chvíli velmi vážně ohrožena. Tento otřesný případ je pro Ministerstvo obrany dalším silným argumentem pro to, že základní vojenská služba by měla skončit co nejdříve.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
