Skryté portugalské tance a písně a čerstvý tip pro UNESCO

Akordeonový kvartet Danças Ocultas sugestivním názvem jinde ve světě mate, s okultismem ale nemá nic společného, v překladu totiž znamená Skrytý tanec. Artur Fernandes, Filipe Cal, Filipe Ricardo a Francisco Miguel vyšli z prostředí tradiční hudby, nakonec ale vystudovali klasiku, a přestože se to tak trochu příčí s jejich vzděláním, začali hrát na "lidové" diatonické akordeony. Nástroj Danças Ocultas na výborných albech vyjmuli z obecného přesvědčení, že patří pouze na svatby, pohřby a do hospod; dokázali, že se na něj dá hrát současná, tradici vynalézavě evokující hudba, aniž by u toho posluchači usínali. Nezaměnitelný kvartet virtuózních hráčů se při hledání "nové lidové hudby" nechává vzdáleně inspirovat klasikou, tangem nuevo i melancholii portugalského národního stylu fado. A poslední dobou také filigránským písničkářstvím brazilské hráčky na cello Domy La Nena, se kterou letos natočili epíčko Arco a společně vystoupí na letošním festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou.

Zpěvačka, akordeonistka a skladatelka Celina da Piedade ctí tradiční portugalské kořeny, její tvorba má ale daleko universálnější charakter; skládá také hudbu pro filmy, divadla a taneční představení. Na sólovou dráhu vstoupila až v roce 2002 albem Em Casa, do té doby se ovšem významně podílela na nahrávkách mnoha velkých portugalských zpěváků bez rozdílu žánrů. Spolupracovala také se španělskou zpěvačkou Uxía, italským skladatelem soudobé vážné hudby Ludovico Einaudim nebo baskickým akordeonistou Kepou Junkera."Nepovažuji se za nacionalistku, věřím, že hudba by měla být doceněna skrze svou kvalitu a nikoliv pro svůj původ. Na druhou stranu přiznávám, že jsem trochu zaujatá, protože si myslím, že za novou generací portugalských hudebníků stojí skvělé výsledky. Nebojí se tradici spojovat s rockem, popem a elektronikou, a tím ji pro zahraniční posluchače učinit zajímavou. Nejsem ze staré školy, podobné věci podporuji, protože uzavřít se na domácí půdě se může obrátit proti vám,"řekla Celina da Piedade a sama jde na loňském albu O Cante das Ervas příkladem.

Celina da Piedade je považovaná za vlivnou mluvčí tradiční hudby z jihoportugalského regionu Alentejo, proslulého vokální polyfonií cantar o alentejo s původem sahajícím prý až do starého Řecka. Celina o unikátní a cappella tradici napsala knihu a s povděkem sledovala oficiální žádost regionu o zařazení cantar o alentejo do seznamu nehmotného dědictví UNESCO.

Abychom ale fado neminuli. Když předloni vydala debutové album mladá zpěvačka Gisela João, novinář Miguel Cadete napsal: "Mohlo by se jednat o nový druh fado? Ano, určitě ano."Zpěvačka je považována za čerstvou ikonu fado, do jehož melancholické duše vkládá zcela nečekané moderní vibrace a vášně. Však také na březnovém veletrhu Babel Med v Marseille při jejím vystoupení sál praskal ve švech a ani nedutal.

Dazarkieh, jedna z nejlepších portugalských skupin kombinujících nadčasovým způsobem tradici s rockem a folkem, se nedávno rozešla. Každý z jednotlivých členů se vydal vlastní cestou. Dazarkieh se nicméně rozloučili důstojně: výborným albem Finisterra.