Songhoy Blues: Music In Exile
Válka na severu Mali uvedla v roce 2012 do pohybu obrovský exodus uprchlíků. Mezi prvními opustili regiony Timbuktu a Gao hudebníci postižení drakonickým zákazem hudby, jehož porušení islámští fanatici trestali pálením nástrojů, usekáváním rukou nebo smrtí.
Hudba představuje v Mali ten nejzákladnější dorozumívající prostředek, dotýká se každodenního života a obyvatele doslova provází od kolébky do hrobu. Mali bez hudby by prý bylo jako pták bez křídel. „Netušili jsme, že nám jednoho dne někdo zakáže hrát hudbu, protože to je jako zakázat vám scházet se s ženou, kterou milujete,“ vysvětlil kytarista Garba Touré důvod, proč se svými přáteli - zpěvákem Alio Tourém a kytaristou Umara Tourém - utekli z Gao do hlavního města Bamako. Tam se setkali s bubeníkem a vznikla skupina Songhoy Blues. Nejsou přitom v příbuzenském vztahu: jméno Touré je v Mali běžné jako u nás Novák.
Skupina Songhoy Blues měla velké štěstí: všiml si jí producent Marc-Antoine Moreau, stojící za úspěchy dvojice Amadou & Mariam. A když přijel do Bamako African Express, vedený rockovým zpěvákem Damonem Albarnem, kvartet mladíků mu Moreau doporučil. African Express v Bamako natáčel v roce 2013 s mladými, neznámými malijskými hudebníky a na výsledné album zařadil také skladbu Soubour od Songhoy Blues. Ujal se jich americký kytarista Nick Zinner ze skupiny Yeah Yeah Yeahs, který jim nakonec s Moreuem produkoval také vydařený debut Music In Exile.
Songhoy Blues neskrývají své vzory - Hendrixe, Bo Diddleyho, John Lee Hookera, Beatles - a producent Moreau o skupině tvrdí: „Nepřijdete na koncert africké hudby, považujte je za rockery.“ Kdo slyšel Amadou & Mariam, stavějící na universálním sbratření malijských kořenů se západním rockem, tuší co si pod tím u Songhoy Blues představit. Přesto, zcela určitě přijdete na koncert africké hudby, geny nelze popřít, zorientujete se v ní ale daleko snadněji, protože namísto dřevěných louten a jiných akustických nástrojů vás koncertem Songhoy Blues „provedou“ elektrické kytary.
Album Music In Exile si získalo značnou pozornost a skupina Songhoy Blues se vydala na velké evropské turné, zahrnující významné festivaly. V textech skladeb se odrážejí traumata z neutěšené situace v zemi, osobní krize mladých kluků ocitnuvších se ve zcela odlišném kulturním prostředí, ale i naděje. Skladba Desert Melodie například končí textem: „Hudba je mnohem lepší zvuk, než křik a pláč žen, kterým amputují ruce.“ A blues Mali, hymnická oslava celistvosti země, do svého dokumentárního filmu They Will Have to Kill Us First o důsledcích války na severu Mali zařadila britská režisérka Johanna Schwartz.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Soubour, Irganda, Nick, Petit Metier, Desert Melodie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
