Sound Like Poland
V loňském roce uspořádali organizátoři Warszawskieho Festiwalu Skrzyżowanie Kultur první showcase polské scény world music. Nazvali ho Sound Like Poland a zahraničním publicistům a promotérům představili šest skupin.
Během dopoledních diskusních panelů a večerních koncertů bylo ale možné setkat se s dalšími polskými hudebníky a získat od nich nahrávky i cenné informace. Domácí poslech pak potvrdil domněnku z Varšavy: polská world music doslova překypuje pestrostí, žánrovými přesahy a neutuchající odvahou pouštět se na stále dobrodružnější cesty. Hledejme v tom odpověď na otázku, proč se polské skupiny pracující s lidovými kořeny dokázaly prosadit po celém světě.
Ukázky z tvorby vybraných polských kapel vám ve středeční Čajovně 26. března představí Jiří Moravčík.
Obecně platí, že za úspěchy nestojí ani tak rozloha země, přístup k moři, tedy k multikulturním přístavům, a daleko větší množství regionálních hudebních zřídel, jako spíš iniciativní a výbojní hudební vizionáři, za hranice vidící producenti a vládní podpora v podobě export office. A do tohoto obrazu Polsko na rozdíl od nás zapadá už od 70. let se spanilými světovými jízdami polských jazzmanů nebo Czesława Niemena. Dnes na ně navázali skupiny Kroke, Kapela ze wsi Warzsawa, Janusz Prusinowski, R.U.T.A. nebo zpěvačka Kayah. Pro některé zahraniční účastníky showcase se první kontakt s polskou hudbu stal doslova zasvěcujícím zážitkem. Velkou odezvu měla například legendární polská skupina Orkiestra Św. Mikołaja dokazující už čtvrt století, že lidová hudba se dá hrát i na starobylé akustické nástroje moderně, nápaditě a se strhujícím způsobem. Sestava prošla několikrát generační proměnou a současně s tím svůj modus operandi posunovala dál.
"Byla to pro mne skvělá zkušenost, děkuji vám za ní, teď už vím, že Polsko leží na mapě dnešní hudby," napsal organizátorům Sounds Like Poland Umair Afair z hudebního institutu v Pákistánu. Také on byl unešený z vynikajícího vystoupení kvarteta Kwadrofonik.V dělení na "vyšší populár" a tradice přestávají platit obecná pravidla, hranice padají a při sblížení protikladů už proto nikdo nepropadá panice. Originalita dnes spočívá v nepředvídatelnosti. V síle vymezit se ustálenosti a konzervativní danosti, že lidové dědictví je nedotknutelné. Dva klavíristé a dva hráči na marimby Kwadrofoniku zapínají občas elektronické samply, sedají k perkusím a do své hudby slučují vlivy minimalismu, Chopina, tradice a Mike Oldfielda.
Vlastně to byl hodně kontroverzní nápad: zhudebnit a punkem nakopnout texty rebelujícího polského rolnictva z 16. a 19. století. Neskrývaných výzev ke vzpouře a konečnému řešení: zabij pána. Za výtečné debutové album Gore se skupině R.U.T.A. dostalo adekvátní odpovědi v jedné z recenzí – „budete viset, pánové“ – i nadávek od politiků a katolické církve. Na domácí, ale i zahraniční hudební scéně ale slaví velké úspěchy. R.U.T.A. (Utopické hnutí transcendence a anarchie aka Reakční umělecko-teroristická unie) vymyslel a vede Maciej Szajkowski, (jinak leader a bubeník světoznámé skupiny Warsaw Village Band) po způsobu krajního beziluzorního gesta: takoví jsme byli.
Katarzní texty polských vesnických nevolníků o ponížení, utrpení a zotročení ze strany feudálů a církve totiž nejsou žádnou selankou: sekery a tvrdé výhružky v nich létají vzduchem, stejně jako škodolibá přání vesničanů „ať si pána vezme čert, pojdou mu krávy nebo ať skončí na šibenici namísto nich“. Szajkowski (při jejich četbě prý mokrý až za ušima) je po dlouhém a pečlivém studiu historických pramenů našel ve starých sbírkách, takže jsou zdokumentované. A to přesto, že už jejich pouhý zpěv sebou tehdy nesl hrozbu vězení nebo bití, takže o to to měli sběratelé těžší, protože ne každý jim je hodlal přezpívat. Pro tolik deklamované násilí zůstaly proto dodnes raději uschované hluboko v archívech. Zatímco texty praskaly radikalismem, dochovaný hudební doprovod prý představoval „valčíkový čajíček“ a ten Szajkowskemu do vize vzpurného akustického punk-hardcore přivolávajícího ducha doby samozřejmě nezapadal. Většinu hudby proto napsal Kamil Rogiński. Smíšené obsazení R.U.T.A. tvoří členové předních polských skupin zaměřených na tradici a world music. Do konfrontace s konzervatisty a průdérníky se R.U.T.A navíc vydala s hlasy polských punkových ikon: Paweł “Guma” Gumola (Moskwa), Robert “Robal” Matera (Dezerter) nebo Hubert “Spięty” Dobaczewski.
S druhým albem Na uschod. Wolność albo śmierć (bělorusky Na východ. Svoboda nebo smrt) šlápla skupina v roce 2012 do ještě nebezpečnějšího a provokativnějšího, přímo sršáňského hnízda: překročila hranice Dněpru a objala se s Bělorusy, Litevci, Rusy a hlavně Ukrajinci. Nové texty jsou ještě „realističtější“, bolestnější a humorně perveznější a v Lukašenkově Bělorusku brány doposud za protirežimní. Broukat si je zřejmě nebudou ani ukrajinští, natož polští nacionalisté. „Nové skladby mají daleko větší palebnou sílu. A mohou se stát nebezpečnou zbraní. Měl jsem tentokrát velké dilema jestli je hrát na koncertech,“ uvedl Szajkowski.
Čajovnu o polských kapelách, které překračují hranice své vlasti i mainstreamu, laďte ve středu 26. března!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.