Stal se ze mě arogantní blbeček, přiznává Milan Enčev důvod odchodu z divadla Radka Brzobohatého
Jeho herecký rejstřík je velmi pestrý, nejčastěji ale hraje vrahy, komunisty nebo jiné záporné postavy. Nedávno svoji profesi rozšířil o nový obor a získal velmi cennou zkušenost.
Milan Enčev před časem opustil Divadlo Radka Brzobohatého a vykročil nečekaným směrem. „Po přibližně dvaceti letech jsem měl pocit, že potřebuji dělat trošku něco jiného než jenom divadlo, protože mi to už nějak nedávalo smysl. Tak jsem si říkal, že zkusím jinou profesi. Odešel jsem do zdravotnictví, ale to už jsem taky opustil a vrátil se zpátky k herectví.“
Není vystudovaný lékař ani zdravotní bratr. „Chodil jsem pečovat do jednoho ústavu, kde jsem měl na starost lidi s těžkou demencí nebo podobnými problémy.“ Přesto, že se na takovém místě klienti většinou už pomalu loučí se životem, nepřišlo mu to depresivní. „Mně naopak přišlo dobrý, že můžete někomu ty poslední chvíle trochu zpříjemnit. Jako herec mám prořízlou pusu, tak jsem si s nimi rád povídal. Myslím, že to fungovalo a mě to určitě uspokojovalo.“
Stal se ze mě arogantní blbeček
Ve zdravotních službách pracoval rok. V divadle tou dobou sice nehrál, ale občas natáčel. „Víceméně jsem musel, protože v těhle službách je nemožný se uživit. Teď se pomalinku vracím už i k divadlu.“ Nebude to ale zpět do Divadla Radka Brzobohatého, neodešel odtud totiž zcela dobrovolně. „Myslím, že mě tam nechtěli. Já jsem byl z poloviny vyhozen, protože jsem se choval jako arogantní blbeček,“ říká herec a dodává: „Měl jsem pocit, že jsem nejlepší, že můžu všechno, přehlížel jsem lidi a choval se k nim špatně.“
Milan Enčev měl v té době všechno, co si přál. Byl šťastný za své role uplynulých dvaceti let, za práci na krásných seriálech i s úžasnými režiséry, najednou ale v sobě cítil prázdno. „Věděl jsem, že potřebuji srovnat duši, že je něco blbě. Tak jsem si řekl: ,Mílo, musíš se nějak spravit‘.“ Jeho manželka, která se věnuje psychiatrii, ho proto nasměrovala do zdravotnictví. A i když se teď opět vrací k herectví, do hospice chce stále chodit alespoň jednou nebo dvakrát měsíčně pomáhat. To co tam zažil, mu svým způsobem pomohlo. „Nevím, jestli se dá všechno úplně napravit, ale myslím si, že tu teď sedí mnohem pokornější člověk než před nějakou dlouhou dobou.“
Výměna manželek
Na televizní obrazovce uvidíme Milana Enčeva už počátkem února, i když trochu jinak, než jsme zvyklí. Přijal totiž nabídku účastnit se Výměny manželek na TV Nova. „Já jsem na to vždycky koukal jako šmírák. Zajímaly mě ty díly, kde se třeba lidi hrozně pohádali. No a tak když mi zavolala paní režisérka Rezková, nabídku jsem přijal. Říkal jsem si, že bude zajímavý mít jedenáct dní doma cizí ženskou,“ říká s úsměvem herec, který k účasti přemluvil i svoji ženu, děti ale ne.
Milan Enčev se těší na další budoucí role, i když to asi budou zase záporné postavy, které dosud převážně hrál. Kvůli jedné z nich, dokonce jeho nejoblíbenější, ale zažil, jak může být nepříjemné, když si divák herce s rolí ztotožní. „Bylo to v seriálu Vodník od Viktora Tauše, kde jsem ve třech dílech hrál úchyláka. Po odvysílání jsem jel metrem a najednou ke mně přišla nějaká paní, plivla mi do obličeje a řekla: ,Ty hajzle‘. Kdyby se mi to nestalo, tak nevěřím, že je to možný. Já jsem vždycky bral s rezervou takový ty historky, že třeba Chudíkovi volali, ať operuje.“
Zahrál si někdy postavu, která nikomu neublížila a proč považuje záporné role za herecky zajímavější? Proč na něj někdo zavolal policii, když doma zkoušel Medvěda od Čechova? Nejen to si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru s Alex.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.