Sto let uplynulo od Sedmidenní války. Ta svedla dohromady československá a polská vojska na Těšínsku

Území Těšínska zahrnuje přibližně čtverec ohraničený městy Frýdek-Místek, Bohumín, Bílsko a Jablunkov. Vládly v něm střídavě české i polské rody, až se ve 14. století stalo součástí zemí Koruny české. Na přelomu 19. a 20. století se ale zásadně mění národnostní složení obyvatel, říká ředitel Muzea Těšínska Zbyšek Ondřeka.

„Za prací do nově otevíraných dolů a hutí se stěhovaly opravdu desetitisíce, možná statisíce lidí. A mezi nimi převládali jednoznačně drtivě Poláci, kteří přicházeli z polské Haliče,“ dodává Ondřeka.

V roce 1910 při sčítání lidu vyšlo najevo, že k polskému jazyku se hlásí už 54 procent obyvatel Těšínska. Česky mluvila třetina lidí a zbytek německy, hlavně ve správním centru Těšíně. Polská převaha o sobě záhy dala vědět, připomíná polský historik Józef Szymeczek.

„Poláci se národně emancipovali, ta inteligence polská byla už národně uvědomělá. Koneckonců do Krakova bylo značně blíž než do Prahy a Praha trošičku na tento region pozapomněla,“ dodává Szymeczek.

Ještě před pádem Rakousko-uherské monarchie vznikla v Těšíně polská Národní rada pro Těšínské knížectví, která kvůli většímu zastoupení polsky hovořících obyvatel žádala připojení regionu k Polsku. Čeští a polští vojáci pak na konci října 1918 společně odzbrojili rakouskou posádku v Těšíně a ustanovili společné hlídky. Krakovské vojenské velitelství se s tím ale nechtělo smířit.

„Protože to by znamenalo zpochybnění toho polského nároku na to Těšínsko. A vyslalo do Těšína první polské vojenské regulérní jednotky, asi 2 tisíce polských četníků, obsadilo strategická místa, ti vojáci si společně s bajonety podřídili všechny bývalé rakouské úřady a soudy. A přistoupili bez váhání a razantně k zavádění polské administrativy,“ říká Zbyšek Ondřeka.

„Z polského pohledu, nebo polská strana, polští historici vidí ty události z takového pohledu, že to, co dělali Poláci, bylo samozřejmým projevem sebeurčení národů,“ vysvětluje Józef Szymeczek.

Historik a místopředseda Kongresu Poláků v České republice Józef Szymeczek|foto: Michal Polášek

Polská armáda obsadila zhruba dvě třetiny území Těšínska včetně Jablunkova, Třince nebo Bohumína. Situaci dočasně uklidnila listopadová dohoda s českým Zemským národním výborem pro Slezsko, podle které rozhodnou o hranicích vlády obou zemí. Ujednání ale československá vláda odmítla. Napětí vygradovalo ve chvíli, kdy polské úřady vyhlásily na obsazeném území volby do varšavského sejmu.

„Z hlediska mezinárodního práva je to výkon cizí státní suverenity na československém území, které jiný stát považuje za své. A s tímto pohledem na to přistoupila československá vláda, dívali se na to českoslovenští politici, kteří měli v Paříži ujednáno už z doby první světové války, že se hranice budoucí Československé republiky budou vyvíjet v hranicích historických zemí Koruny české,“ říká Zbyšek Ondřeka.

Historik a místopředseda Kongresu Poláků v České republice Józef Szymeczek ale tvrdí, že volby byly zástupným důvodem. Tím hlavním byla mírová konference ve Versailles, na které se určovaly hranice států po první světové válce. „Česká strana chtěla na tuto konferenci přijít lépe vyzbrojená. Aby obsadila toto území před jednáním o tomto území, komu připadne,“ dodává.

V polovině ledna 1919 rozhodla vláda v Praze o vojenském obsazení Těšínska. Do pohybu se daly tisíce vojáků.

Mapa rozděleného Těšínska|foto: Muzeum Těšínska