Té hrozné červnové noci na Švédských šancích. Pozapomenutá tragédie ve hře Masakr

Jan Urban prostudoval archivy, hledal zasuté dokumenty a poslední pamětníky. Pak vytvořil postavu Jana Kapitána a společně s Markem Pivovarem ji poslali do boje za spravedlnost. Jejich westernový hrdina nemá mnoho času, blíží se totiž rok 1948…

Zatímco ostravský historik Tomáš Staněk je přesvědčen, že Karola Pazúra k bestiálnímu řádění přiměly sadistické povahové rysy, Urban s Pivovarem, chráněni autorskou licencí, vedou své vyprávění komplikovanějšími cestami. Dnes už dobře víme, že oné noci byli zavražděni hlavně karpatští Němci a Maďaři, ale také několik Slováků, a že kromě mužů zahynulo 120 žen a 74 dětí. Historikové celou událost, o níž se před listopadem 1989 zarytě mlčelo, označují kvůli její bestialitě za naprosto výjimečnou. Jen zásluhou Františka Hýbla, autora knihy Krvavá noc na Švédských šancích nedaleko Přerova, se tragický příběh vynořil ze zapomnění. „Když se mi do rukou dostala zpráva od četnického velitele, který byl přítomen exhumaci obětí, tak jsem tři noci nespal,“ přiznává v jednom z rozhovorů.

Ale vraťme se do poloviny 20. století. Už v létě 1947 v moravské mutaci Svobodného slova a časopisu Čas vyšly články s informacemi o hrůzném zločinu. Jako první ovšem zareagovala komunisty ovládaná Státní bezpečnost a začala vyšetřovat autora článku, bývalého strážmistra Svobodu, který se prý svým článkem dopustil pomluvy. Jenomže to už se do věci vložil neohrožený olomoucký státní zástupce František Doležel a ještě v červenci téhož roku kriminální služba v Přerově vyslechla desítky svědků. Protože civilní kriminální služba nesměla vyslýchat vojenské osoby, vedla výslechy taky vojenská prokuratura, kde se snahám o zastavení vyšetřování postavil bratislavský vojenský prokurátor Anton Rašla. Pak přišel únorový puč a všechno se zametlo pod koberec, 265 mrtvých těl přestalo existovat….

Pak přišel únorový puč a 265 mrtvých těl přestalo existovat…

Příběh Jana Urbana začíná v roce 2015, tedy v roce, kdy byla rozhlasová hra natočena, ale rychle se propadneme v čase až do divokých poválečných let. Píše se rok 1947 a Jan Kapitán se snaží vypátrat viníky masové vraždy na Švédských šancích. Tragédie smrti 71 mužů, 120 žen a 74 dětí se během výslechů skládá jako puzzle v děsivý obraz. „Ten proces je politický. Jeho cílem je očernit komunistickou stranu,“ říká masový vrah Karol Pazúr, který je sice nakonec odsouzen na dvacet let, ale ve vězení se díky vlivným soudruhům téměř ani neohřeje. Po propuštění pak obdrží jako hrdina protinacistického boje řadu vyznamenání. Jan Kapitán bojuje s větrnými mlýny, ale nemůže jinak.

V roce 2016 byly na olomouckém hřbitově objevené ostatky zavražděných žen a dětí pietně vyzvednuty a uloženy v Přerově k jejich mužům, otcům a bratrům. V říjnu roku 1947 došlo totiž k exhumaci těl z hromadného hrobu a poté následovala akce, která měla zabránit obvinění z vražd žen a dětí. Zatímco muži byli pohřbeni v Přerově, ostatky žen a dětí byly převezeny do krematoria. Jejich popel pak ve dvou bednách ze zinkového plechu putoval na hřbitov v Olomouci. Přesné hrobové místo dokázal určit teprve František Hýbl…