Teleferik: Když do pekla tak na pořádném rockovém koni
Také vám chybí Rachid Taha? Svého druhu nenahraditelný originál arabského rocku? Smutek by mohla zaplašit libanonsko-francouzská skupina Teleferik, hledající na druhém albu Blood Orange Sirup vazby mezi rockem, soulem, elektrodabke, psychedelií a queer tématikou.
Francouzský kytarista Arno Vincendeau pasoval libanonskou parťačku Eliz Murad na jedinou rockovou baskytaristku na Blízkém východě, což zní exkluzivně, nicméně skrývá podstatnější: vizi francouzsky, anglicky a arabsky zpívající Eliz.
„Dlouho jsem čekala na příchod arabské Tiny Turner a protože k tomu zatím nedošlo, přenesla jsem svou fantazii do pokusu teleportovat umění legendárních libanonských zpěvaček Fairuz a Dalidy do expresivního rocku na způsob glamour,“ tvrdí Eliz, věřící ke všemu na peklo, pokud se tedy ocitne ve správné náruči.
A tady začínají problémy, hlavně u tradiční society: rockerku ještě totiž vydýchá, lesbičku vyzývající arabské ženy k veřejné debatě o sexuální orientaci už ani náhodou. Zakladatelka pařížské queer komunity Sawti (Můj hlas) má navíc velký handicap: když prý uslyší Arnovy rockové riffy, má okamžitě chuť zpívat arabsky.
„Proto jsme zatím s Teleferik neměli šanci v Libanonu koncertovat, i když jsme se o to snažili, a podle mne se to jen tak brzy nestane,“ říká Eliz, narozená libanonským rodičům ve Francii a původně tvůrkyně artových hudebních videí. Provokativní glamour videoklipů Teleferik je tím vysvětlen.
Poutnímu městečku Harris vévodí bezmála devítimetrová bronzová socha patronky Panny Marie Libanonské a hned vedle stojí moderní katedrála Notre Dame du Liban. Dohlédnete odsud na pobřeží Středozemního moře a město Jounieh, odkud vede na kopec lanovka – francouzsky téléférique, mezinárodně teleferik, což skupině hudebně symbolizuje spojnici mezi mystickou minulostí Libanonu a modernitou Paříže, kde Teleferik před šesti lety s Eliz s Arnem založili a loni přivedli ke spolupráci s dvěma opravdovými hvězdami arabské hudby.
Klávesista Kenzi Bourras hrál léta s Rachidem Tahou a dnes s Acid Arab a syrský programátor Rizan Said, tvůrce zvuku Omara Souleymana, patří k nejvyhledávanějším specialistům na elektro dabke, tedy sofistikovanou verzi tradičního tance z Libanonu. Cíl Teleferiku – když do pekla, tak na pořádném rockovém koni – pomohl Eliz s Arnem splnit nad očekávání i producent alba Azzedine Djelil. Přesvědčil je totiž, že občas není od věci přesednout i do popového sedla a zpívat pro ty, co zpívat nemohou.
Související
-
Mdou Moctar. Tuarežský rock nevhodný pro lidi se slabým srdcem
Tuareg z Nigeru přichází na novém albu Ilana (The Creator) s něčím, co jsme v minulosti v rocku mnohdy z duše nenáviděli: dlouhými kytarovými sóly.
-
Mashrou’ Leila: Nebát se vládcům říkat pravdu do očí
Libanonská rocková skupina vedená gay zpěvákem Hamadem Sinno a jejich óda na nutnost bojovat, i když vyhlídky na úspěch jsou stále v nedohlednu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka