Terapie se speciálně vycvičenými psy pokračuje v ostravské městské nemocnici i v létě

Canisterapeutka Zdeňka Koldová dává své feně australského ovčáka pokyny. Ta skočí k pacientovi rovnou do postele. Je připravená pomáhat s polohováním. „Já jsem pejskař, já mám doma pejsky velké,“ přiznává pan Černý a opírá si o tělo ovčáka nohy. „Bylo to jako takové potěšení, i když to nebyli moji jako,“ popisuje. Za svými psy už se těší, ti terapeutičtí mu zatím alespoň trochu vynahrazují jejich nepřítomnost.

Canisterapie má ale kromě psychiky pozitivní vliv i na lidské tělo. „Osvědčilo se nám to u tréninků kognitivních funkcí a tréninku mobility,“ popisuje sestra z geriatrického oddělení Městské nemocnice Ostrava Monika Tobolová, která na oddělení canisterapii kdysi prosadila.

„Pacientů se samozřejmě ptáme, kdo vůbec o tu canisterapii stojí, kdo by si chtěl pohladit pejska, pakliže my se rozhodneme na poradě, že nějaký pacient by byl vhodný na tu canisterapii, domluvíme se s tím pacientem a záleží, co chceme dělat a podle toho i vybíráme ty pejsky,“ vysvětluje.

Canisterapeutka Zdeňka Koldová|foto:Natálie Flajžíková, Český rozhlas

Psí pomocníci pomáhají pacienta třeba polohovat, kdy ho zároveň svým teplem prohřívají. Rozhodně umí i zlepšovat náladu, doplňuje canisterapeutka Zdeňka Koldová. „Já mám hodně velkou fixaci, já na psy, psi na mě, protože já mám zrakovou vadu, jsem i diabetik na inzulino-terapii, takže moje feny krom canisterapie dělají i vlastně mého asistenčního a vodícího psa, jsou to moji psí terapeuti,“ říká Zdena Koldová, která otevřeně přiznává, že jí psí společníci vlastně zachránili život.

Sama s canisterapií začala už před 19 lety a byla vůbec jednou z prvních. „Ti, co jsme se tomu věnovali, jsme se navzájem učili, navzájem podporovali a vymýšleli programy, než oficiálně vlastně vyšlo něco konkrétního, co canisterapie je a jak se rozděluje,“ dodává s tím, že psi jsou v lecčem lidem podobní. I oni si musí odpočinout po náročném dni v nemocnici. Její feny se prý nejvíc dobijí plaváním nebo aportováním.