Timur a jeho parta

Konečně je to tady, pomyslela jsem si, když jsem na internetu zjistila, že i v Ostravě lze zajít na přímý přenos baletu z pařížské opery. Štěstí jiné slovo mé pocity nemůže vyjádřit lépe. Rychle jsem vyjela do ostravského domu kultury, abych si co nejdříve pořídila lístky. Když jsem zaplatila, paní pokladní, která zřejmě prošla ostravským kurzem marketingu, mi oznámila, že mi náleží i dárek. A podala mi papírovou krabičku, ve které bylo několik ohmataných filmů na DVD. Rozpačitě jsem si to začala prohlížet, v duši jsem stále měla štěstí z toho, že uvidím pařížský balet, radostné pocity však vyprchaly okamžitě, když mé oči spočinuly na obálce filmu Timur a jeho parta. Ano, ostravský dům kultury nabízí těm, kteří chtějí vidět pařížský balet, jako dárek Timura a jeho partu. Tlak mi stoupl tak, že by mě můj pan doktor Pika ze Staré Bělé okamžitě odvezl do nemocnice. Hrdlo se mi stáhlo a tón mého hlasu přešel do dikce mé matky učitelky v důchodu. Něco takového odmítám, tím se nenechám urážet, pronesla jsem pateticky Další zákaznice, která stála za mnou, se přidala a tak jsme zorganizovaly menší vzpouru. Chápu, že paní pokladní jen plnila pokyny. Pokyny těch, kteří v domě kultury mají zřejmě kultuře rozumět. Pro ně je tento můj vzkaz, klikněte si na encyklopedii Wikipedia, tam se píše, že třeba jeden známý vědec antropolog charakterizuje kulturu jako síť významů, v nichž a s jejichž pomocí člověk žije, které přijímá od své společnosti a které naopak předává svým dětem.