Tranzovní Ludovico Einaudi

Do strhujícího bušení tamburín a vášnivých salentských hlasů vložil Ludovico Einaudi symfonickou rozmáchlost a už tak extatické rytmy ještě víc nabudil kytarou Justina Adamse, kvílivými houslemi Juldeha Camary, dervišskou elektronikou Mercana Dede a korou Ballake Sissoko. Mezinárodnímu ansámblu pak vévodí skupina Canzoniere Grecanico Salentino, jejíž leader Mauro Durante skladatele symfonií zasvětil do starobylé tradice tarantismu, léčící kousnutí pavoukem tarantulí tranzovním tancem pizzica. Ačkoli je prokázáno, že jed pavouka člověku smrtelně neublíží, uštknutí negramotným rolnickým ženám symbolizovalo těžké deprese a sexuální frustrace. Divoká maniakální pizzica pak ženy uváděla do léčivého tranzu. V regionu Salento se rituální obřady praktikovaly do 50. let minulého století, postupně ale upadaly do zapomnění.

Tarantimus se znovu uplatnil v 90. letech - už ovšem nikoliv jako lék na ženské, nýbrž na civilizační deprese. Tzv. neotarantismus - vyhranění se "proti globalizaci, kulturní uniformitě a ničení kulturních rozmanitostí" - dnes ve světě reprezentují moderní pizzica kapely a festival La Notte della Taranta (Noc tarantule) v městečku Melpignano. Od roku 1998 ho pořádá svaz salentských obcí a představuje ideální způsob, jak upřít světovou pozornost k chudému a izolovanému zemědělskému regionu, kam donedávna turisté spíš zabloudili náhodou a tamní obyvatelé žili na hranici bídy s pocitem, že na ně všichni, včetně boha, zanevřeli. Místní z unikátní, jinde v Evropě neexistující lokální tradice vytěžili maximum: festival hostí na stopadesát tisíc návštěvníků užívajících si pizzicu a další salentské regionální tance a hudební styly.

Noc tarantule každoročně vrcholí závěrečným megakoncertem, jehož kurátorství je svěřováno významné hudební osobnosti. Letos je jím například Phil Manzanera (Roxy Music) a před ním se Maestrem concertatori stali Goran Bregovič, Joe Zawinul nebo Stewart Copeland. V letech 2010 a 2011 byl o vedení početného orchestru požádán Ludovico Einaudi. K desítkám salentských hudebníků a zpěváků přizval Mercana Dede z Turecka, řeckou zpěvačku Savinu Yannatou, rumunské Taraf de Haidouks, malijského hráče na koru Ballake Sissoko a Justina Adamse s Juldehem Camarou. Obrovský úspěch koncertu přivedl Einaudiho ansámbl na evropské koncertní turné a k natočení alba La Notte Della Taranta. Novinka Taranta Projectzahrnuje živé i studiové verze skladeb, které prošly konečným mixem ve studiu Real World Petera Gabriela. Nejbližším Einaudiho spolupracovníkem se stal znovu Mauro Durante se svou skupinou Canzoniere Grecanico Salentino.

Ta nedávno rovněž vydala vynikající album Quaranta v produkci Iana Brennana, známého ze spolupráce z tuarežskou skupinou Tinariwen. Právě způsob, jakým natočil její desku Tassili, přivedl Duranteho na myšlenku amerického producenta přizvat. "Obdivovali jsme přírodní zvuk, který Ian pomohl Tinariwen v pouštní Tassili zachytit bez dalších dotáček. Nechtěli jsme, aby naše album znělo studiově, toužili jsme po živém bezprostředním zvuku. Chtěli jsme se spojit s naší zemí, hlínou a kamením a cítit se u toho svobodně. Ian nám nemluvil do výběru skladeb, požadoval po nás hlavně, abychom mu předvedli svou nejdivočejší polohu. Trval na přirozenosti a živém nahrávání celé skupiny, včetně zpěvu,"vysvětlil vznik jedinečného zvuku Mauro Durante v rozhovoru pro magazín UNI.

Album odráží ducha neotarantismu: většina skladeb se točí okolo sociálních a politických témat, ne nutně souvisejících výhradně se Salentem. Skladba Solo Andante (One Way) s textem spisovatele Erri De Luca a zaštítěná organizací Amnesty International například připomíná tragický úděl afrických emigrantů připlouvajících k italským břehům.