V 75 letech zemřel bývalý zápasník a olympijský vítěz Mácha

Vedle triumfu v Mnichově vybojoval Mácha v řecko-římském stylu v kategorii do 74 kg i stříbro na OH v Montrealu 1976, přičemž pod pěti kruhy startoval celkem čtyřikrát.

Čtěte také

V Krmelíně roste javor, který před lety z Kanady přivezl Vítězslav Mácha

V roce 1974 v Katovicích se radoval z titulu mistra světa a zlato získal také o tři roky později v Göteborgu. Ve stejném roce zvítězil i na kontinentálním šampionátu, na ME skončil ještě dvakrát druhý a dvakrát třetí.

Zápasu se rodák z Krmelína na Frýdecko-Místecku začal závodně věnovat ve čtrnácti letech ve Vítkovicích a na mezinárodní scéně debutoval na ME 1967 v Minsku. Máchovu slibnou kariéru brzdila různá zranění.

Na OH 1968 v Mexiku ho oslabila infekce, před MS 1971 si zlomil žebro a totéž ho potkalo i na ME 1972, kde nakonec díky třetímu místu vybojoval první velkou medaili, avšak boj o finále musel vzdát.

Mnichovský úspěch

Zdravotní problémy jej pronásledovaly i před olympiádou v Mnichově, do které vstoupil porážkou od Bulhara Ivana Koleva. Následující čtyři duely ale vyhrál, přestože si v souboji s Francouzem Danielem Robinem poranil rameno.

„Zranil jsem si ho tak nepříjemně, že jsem prakticky nezvedl ruku od těla. Měl jsem velice špatnou noc, pořádně jsem se nevyspal, když jsem si na ruku lehl, zabolela mě. Ale když jsem začal finále, zjistil jsem, že nebolí tak moc, aby se s tím nedalo zápasit. Řekl jsem si, že musím ukázat, co umím, a pustil jsem se do bitvy naplno,“ vzpomínal pro Radiožurnál Mácha.

Nakonec favorizovaného Řeka Petrose Galaktopulose zdolal a získal první a dosud jediné české zápasnické zlato na olympijských hrách. Svou medaili dostal od řeckého krále, kterého na předení pořadatelé pozvali už před zápasem. Nevěřili totiž, že by Mácha mohl vyhrát.

Svou bohatou a úspěšnou závodní činnost zakončil šestou příčkou na XXII. olympijských hrách 1980 v Moskvě.

V roce 1981 přijal z rukou jednoho z legendárních francouzských tenisových mušketýrů Jeana Borotry Cenu fair play Pierra de Coubertina, kterou mu udělilo UNESCO. I proto byl v roce 1990 zvolen členem výkonného výboru Československého olympijského výboru. Po rozdělení Československa vedl v období 1993–96 Svaz zápasu České republiky. V roce 2019 byl uveden do Síně slávy světového zápasu.