V Křišťanově můžete pozorovat pratury, předky dnešních krav

Pratur se v evropské přírodě, na rozdíl třeba od divokého koně tarpana, udržel poměrně dlouho. Poslední kus uhynul až v první třetině 17. století v Polsku. Ale už tenkrát šlo o chráněného živočicha.

Od 16. století byly pratuři chováni v královských oborách a bylo o ně pečováno podle speciálních manuálů. Bohužel ani to nepomohlo a zvířata, která dorůstala výšky až dvou metrů a dosahovala až jedné tuny, zmizela z povrchu zemského. I když ne tak docela.

Jejich krev nadále kolovala v žilách domácího skotu. A tak se ve 20. století objevily snahy zpětným šlechtěním znovu mohutného přežvýkavce vzkřísit a vrátit do přírody.

Chovatelství praturů s pozoruhodnými výsledky

Stěžejními osobami šlechtitelského úsilí byli bratři Heckové. Lutz Heck byl řadu let ředitelem berlínské zoologické zahrady, jeho bratr Heinz řídil pro změnu zahradu mnichovskou. Nejprve spolu, později pak i každý zvlášť, sháněli napříč Evropou různá kravská plemena a z nich křížili živočichy, kteří se měli co nejvíce podobat praturům.

Pozorovatelna, ze které se při troše štěstí a trpělivosti dají impozantní býložravci pozorovat|foto: Filip Černý

A i když moderní genetika nabízí v současnosti přesnější metody zpětného šlechtění, výsledek jejich chovatelského snažení přinesl pozoruhodné výsledky. Takzvaný Heckův skot jakoby někdejšímu praturovi z oka vypadl. Jen je o něco menší a také jeho chování úplně neodpovídá divokému prapředkovi.

Zvířata, která jsou plachá, ale dokáží být i agresivní, se od roku 2008 prohání po ohrazených loukách v Křišťanově na jihu Čech. Místní zemědělská firma stádo využívá k přirozenému spásání horských porostů.

U ohrady s pratury je pro turisty vybudována pozorovatelna, ze které se při troše štěstí a trpělivosti dají impozantní býložravci pozorovat. K posedu lze přijet autem, autobusem nebo přijít pěšky. Na místo vede žlutá turistická značka ze středu Křišťanova nebo zelená ze vzdálenějších Volar.