V krizových centrech přibývá mladých lidí, kteří nevidí smysluplnou budoucnost

„Pořád to ještě není většina, ale je jich víc a víc, co si začínají uvědomovat, že je to velký problém. Upadají do takové bezmoci a letargie, že když to neřeší ti dospělí, tak kdo to vyřeší,“ říká dvacetiletá Hedvika z Ostravy.

Pocity, že budoucnost jí nedává smysl a možná je lepší ani nežít, měla před dvěma, třemi lety taky. Vyřešila to pro sebe tím, že se začala angažovat v klimatickém hnutí. „Že když kolem sebe vytvořím síť lidí, se kterými máme stejné strachy, stejné potřeby, tak to bude o dost snesitelnější,“ vysvětluje.

Každý druhý

Na krizové centrum pro děti a mládež v Ostravě se v posledních měsících obrací už stovky mladých lidí, kteří mluví o sebevraždě kvůli tomu, že pro sebe nevidí smysluplnou budoucnost. „Je to z nuly na sto. Ta problematika se prostě objevila z ničeho. U těch dospívajících jsme možná na šedesáti procentech a ve skupině 17–18 to řeší každý druhý,“ upozorňuje vedoucí krizového centra Veronika Zajícová.

Ona a její kolegové od těchto mladých lidí slýchají obavy o ekonomické zajištění, o základní uživení se. „A velmi často nám říkají, že v osmnácti spáchají sebevraždu. Že se bojí, že se sami neuživí, za co zaplatí nájemné někde, jestli budou mít práci a za kolik peněz a strašně se bojí té své budoucnosti,“ dodává Zajícová.

Jako terapeutka radí, že to poslední, co mladí lidé v takové situaci chtějí slyšet, je to, že jsou přecitlivělí a málo odolní. „Co by potřebovali slyšet je to, že se tou osmnáctkou nic nestane. Že život půjde dál a ten dospělý při něm bude stát,“ připomíná.

V Česku podle posledního výzkumu společnosti UNICEF páchá sebevraždy nejvíce mladých lidí na prahu dospělosti z pěti zkoumaných zemí Evropské unie.