V Novém Jičíně funguje jako jediný v zemi klub pro malé děti, kterým zemřel někdo blízký

Na zahradě mobilního hospice Strom života v Novém Jičíně se scházejí děti z klubu Stromeček na dnešní výlet. Nechybí pokřik.

„To byl pokřik Upaje. Je od indiánů,“ vysvětluje Šimon.

Sedmileté Agátky se pak ptáme, co se jí nejvíc líbí na klubu Stromeček? „Hraní a povídání. Že si tady jako povídáme,“ odpovídá.

V herně sedíme s poradkyní pro pozůstalé Andreou Radomskou. Jak vlastně ten nápad na založení tohoto klubu vznikl?

„Začal narůstat počet dětí, kterým zemřel někdo blízký, rodič, maminka, tatínek, sourozenec nebo třeba dědeček, který je vychovával, a protože jsme u všech těch úmrtí byli a s těmi dětmi jsme byli v kontaktu a věděli jsme, že potřebují následnou péči. A těch dětí už bylo tolik, že jsme prostě přestali zvládat ty individuální návštěvy,“ vysvětluje Andrea Radomská, poradkyně pro pozůstalé hospice Strom života.

Je potřeba i nějaká speciální péče?

„Není to jako u klasického psychologa, ale spíš si sedneme sami do herny, pustíme si tady nějakou příjemnou hudbu a vyprávíme si o tom, co prožívají, jak třeba to chod rodiny změnilo to, že umřel tatínek nebo maminka,“ dodává Andrea Radomská.

Na dvoře už vrcholí přípravy na odchod na nádraží. Děti ze Stromečku mají totiž příměstský tábor. Přišla tady Martina Sigmundová, které před dvěma lety zemřel manžel a také tatínek čtyřleté Amálky.

„Pokaždé, když se vrátí, co 14 dnů ve středu to scházení mají, tak o tom velice hezky mluví a poděluje se o ty zkušenost, zážitky a že je ráda, že to může prožít. Protože já se vlastně díky tomu, že mám malou holčičku, spolu nikde až tak nedostaneme,“ dodává paní Sigmundová.

Třináct dětí z klubu Stromeček nastupuje do vlaku a vyráží na výlet na Odersko.

Focení dětí z klubu Stromeček před výletem|foto: Michal Polášek