Vanilku musí opylovat sami pěstitelé ručně, za jednu směnu zvládnou až tisíc kvítků

Vanilka potřebuje specifické podmínky - úrodnou a dobře propustnou půdu, dostatek rozptýleného světla a teplo, které ovšem není spalující. K tomu ještě vysokou vlhkost vzduchu a šikovného a věci oddaného pěstitele.

Mladé sazenice vanilky se vysazují dvěma způsoby. Vanilková farma může mít celkem moderní vzhled. Rostliny jsou vysazeny v řádcích, a to vždy ke dřevěnému nebo v horším případě ke kovovému sloupku. Nad takovým porostem se ještě nachází konstrukce, na které je natažená stínící plachta. Plantáž tohoto typu trochu připomíná vinohrad, trochu voliéru.

Druhá skupina pěstitelů, alespoň na Reunionu, využívá k pěstování vanilky přirozené porosty některých druhů stromů. Je to vlastně plantáž trochu nadivoko, neboť se nachází v opravdovém lese. K vybraným stromům se vysadí rostliny a čeká se. Je zajímavé, že k některým druhům dřevin se vanilka přichytí snadno sama, u jiných je potřeba vzít provázek a rostoucí vanilku postupně vyvazovat.

Ještě existuje třetí možnost, a to je domácí pěstování vanilky na zahrádce. Místní ji docela využívají a pěstují si vanilku pro vlastní použití, tak jako se na našich zahrádkách pěstuje třeba rybíz nebo angrešt.

Vanilkové rostliny začínají plodit nejdříve ve třetím roce od výsadby. Rozkvétají v soukvětích, počet květů je ovšem velmi kolísavý. Ve své vlasti, tedy někde ve středním Mexiku, vanilku opyluje konkrétní druh hmyzu. Ten ovšem v jiných oblastech světa chybí, proto se musí opylovat ručně.

Na tuto práci si pěstitelé musí přivstat, květ vanilky vydrží sotva půl dne, proto se opyluje od časných ranních hodin. Proces opylení je poměrně snadný, ale vyžaduje pevnou ruku, soustředění a dobrý zrak. Profesionální pěstitelé v plné sezóně opylí za jednu směnu 700 až 1000 kvítků vanilky.

S jistým nadhledem bychom tedy mohli mluvit o botanickém asistovaném početí. Bez něj by nebylo plodů ani vůně opravdové vanilky v našich domovech. Proces umělého opylení začíná mechanickým rozrušením kvítku, poté se odstraní kousek květu, který brání přechodu pylových zrnek na bliznu. Nakonec se horní část květu přitlačí ke spodní, čímž dojde ke splynutí pylových zrnek s bliznou.

Jestli byl tento akt úspěšný, pozná pěstitel po čtyřech až pěti dnech. Pokud ano, květní stopky mírně zhrubnou a skloní se k zemi. Pokud ne, lehce ztratí barvu a směrují nahoru.

Umělé opylení vanilky je důležitým krokem k úspěchu, je to ovšem jenom první krůček. Do období, kdy pěstitel zabalí svoji vanilku do pěkného prodejního obalu, zbývá ještě hodně, ale opravdu hodně času.

Z Reunionu všem příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje Pavel Chlouba