Velikonoční svátky jsou u Romů známé pod výrazem Patraďi

Příprava bramborového salátu, ale i vaření tradičního jídla goja, i takto se na svátky zmrtvýchvstání Krista připravují Romové. Hovoří filozof, profesor a specialista na národnostní menšiny, docent Jaroslav Balvín:

„Mnozí Romové vycházeli právě z těch slovenských tradic. Většinou se tyto svátky slavily jako katolické svátky, čili Velký pátek, sobota, neděle a pondělí. Potom v pondělní ráno velikonoční, Romové, muži, chodili, měli také voňavky, aby nemusili nosit vědro s vodou. Někteří ale samozřejmě to vědro s vodou nosili a museli přejít vždycky před dveře svých příbuzných, takže se samozřejmě vědělo, že přijdou. Museli vinšovat po romsky, jinak je příbuzní dovnitř nepustili. Vinš, přání štěstí a zdraví, to bachtalo, sasťipen, to muselo být po romsky.“

Velká noc

Veliká noc má své osobité kouzlo i u Romů. I když nemají tolik tradic, prostor u nich mají vlastní zvyky. Hovoří průvodkyně Muzea romské kultury v Brně, Monika Farkašová:

„Svátky jsou u Romů známé pod výrazem Patraďi. V romském jazyce se můžeme setkat také s výrazem Bari rat, doslovně Velká noc. Je důležité odlišovat zvyky a tradice Romů podle regionů, měst, různých skupin a jejich sociální úrovně. V České republice žijí různé skupiny Romů. Nejpočetnější je skupina slovenských Romů, následuje skupina olašských Romů, maďarských, českých, moravských a jiných.“

Podle etnologů nemají Romové vlastní přístup k tradicím Velké noci. Tím, že se začleňovali k majoritě, přebírali i její zvyky. Tam, kde žili s Rusíny, přebírali zvyky svěcení Paschi, na západě zase děvčata malují kraslice.

Rodinná soudržnost

Etnografka Jana Poláková ještě zmiňuje dva velmi důležité zvyky, které Romové na Velikonoce dodržují:

„Oslavy Velikonoc u Romů obecně jsou velmi podobné majoritní společnosti. Ale je jeden rys, který byl pravděpodobně dříve vlastní všem, a Romové ho udržují dodnes – je to vzájemné rodinné navštěvování a opravdová soudržnost rodiny, což už bohužel v dnešní neromské společnosti nemusíme až zas tak často vidět. Bylo velmi obvyklé, když se rodiny potkávaly, i třeba v případě, že měly nějaké spory nebo neměly úplně dobré vztahy, tak Velikonoce byly stejně jako Vánoce takovým obdobím, kdy bylo možné ty vztahy narovnat a kdy bylo možné třeba za nějakou křivdu tu druhou stranu odprosit a požádat o další společné komunikování.“