Velký bratr tě sleduje...
Nakolik si člověk v dnešní technicky vyspělé společnosti dokáže uchovat svoje soukromí? Kdo všechno má přístup k citlivým informacím, které se ho bezprostředně týkají? Tyto otázky napadly Marinu Feltlovou v souvislosti s třídním srazem, kterého se zúčastnila. Co s tím má společného třídní sraz?
Před nedávnem mi zazvonil mobil a na displeji se objevilo neznámé číslo. Cizí ženský hlas mi říká: "Tady Marta Váňová, vzpomínáš si? Chodily jsme spolu na základní školu. Budeme mít třídní sraz. Přijdeš?" V první chvíli jsem nechápala, kde na mě Marta sehnala číslo. Se spolužáky ze základní školy jsem se přes dvacet let neviděla. Je pravda, že se dvěma kamarádkami z té doby jsem se párkrát setkala, možná ony měly můj telefon... Každopádně ve mě zvědavost zvítězila a na třídní sraz jsem ve stanovený den dorazila. Sešlo se nás 22 bývalých spolužáků. Některé jsem i po těch dlouhých letech poznala na první pohled, u jiných jsem musela dlouho pátrat v paměti. V duchu jsem zužovala a smršťovala jejich velká, v některých případech obtloustlá těla, mazala klukům vousy a snažila se v těch dospělých obličejích vypátrat někdejší dětské rysy. Kromě milých vzpomínek a vyprávění o tom, co jsme celá ta léta dělali, nám všem vrtalo hlavou, jak se jen organizátorům podařilo na nás sehnat kontakty. Na původní adrese už nikdo nebydlel, většina děvčat se provdala a změnila příjmení. Pár lidí se sice stýkalo, ale byly to spíš výjimky. A tak se jeden z organizátorů přiznal, že má známou u soudu a ta že má přístup k jistým spolehlivým zdrojům. Stačilo jí zadat jména z roku 1985 a tehdejší adresy. Sehnat aktuální data prý nebyl problém. Trochu nás zamrazilo.
Pravda, byli jsme rádi, že se po tak dlouhé době vidíme, a museli jsme uznat, že tyto informace byly získány pro dobrou věc. Ale ono vždycky nemusí jít o dobrou věc... Kdo všechno má přístup k informacím z našeho soukromí, kdo si může vystopovat všechny naše životní etapy, aniž bychom mu k tomu dali souhlas? Z toho člověk nemá moc příjemný pocit. Holt, jak se říká, velký bratr tě sleduje...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka