Věra Čáslavská. Dáma, která proslavila českou gymnastiku

Koktejlové setkání proběhlo večer v Opavě po vyčerpávajícím dni, kdy paní Čáslavská už měla za sebou několik rozhovorů, besedu pro mládež a slavnostní zahájení festivalu Další břehy. Do přepisu rozhovoru jsme vybrali několik perliček a veselých příběhů, k poslechu je pak samozřejmě rozhovor celý.

Paní Čáslavská, patříte k těm, kteří nasbírali neuvěřitelné množství medailí. A asi i množství zážitků, o kterých musíte vyprávět. Je vůbec něco, co jste nikdy nevyprávěla o sobě?

Nevím, ale tady mi dnes dávali docela dobré otázky. Vyprávěla jsem například příhodu o Emilu Zátopkovi, jak jsme spolu jeli na setkání hvězd do Německa. A to bylo ohromně úsměvné, protože Emil přiběhl na hlavní nádraží, dost pozdě tedy, a jak vběhl do toho vestibulu, tak se z něj neuvěřitelně dýmilo a kouřilo. A to se mu říkalo Lokomotiva. Takže on opravdu vypadal jako lokomotiva, jak šla z něho ta pára.

A když už jsme se uklidnili v kupé, tak já koukám a Emil má jenom takový diplomatický černý kufříček. Myslela jsem, že někde na nástupišti zapomněl kufr. Tak se ho ptám, jestli ho tam někde nenechal. A on, že ne. A kde máš nějaké věci? Věruško, já mám všechno. Otevřel kufřík, ukázal pastu na zuby a kartáček – a jak dlouho tam budeme? No, sedm dní, říkám. To snad budeš potřebovat něco na převlečení, trička, trenýrky... A on, že to není problém. Vyskočil a jal se na sobě počítat ta trička. Odrolovával je na krku a počítal – pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota, neděle. Trička jsou v pořádku. Trenýrky nejsou problém, začal je počítat v pase. A fusekle? Není problém.

Jak to bylo dál a co se přihodilo v Německu? Poslechněte si v přiloženém audio souboru (viz 'Přehrajte si celý příspěvek' hned pod titulkem).

Koktejl natáčíme večer, což je pro tento pořad trochu zvláštní okamžik, protože se vysílá v dopoledním čase. Vy ten dopolední čas máte asi vždycky nabitý. Jste ale asi člověk, který moc neposedí nebo moc neodpočívá...

Když jsem byla malá, byla jsem neposedná. A teď s tím stářím bych byla ráda posedná, ale nějak mi to nevychází.

Věra Čáslavská na snímku s Petrem Rotreklem, dramaturgem opavského festivalu Další břehy|foto: opava-city.cz

Cvičíte ještě?

Právě že moc ne, což je velká chyba. Loni jsem měla úraz páteře a pořád jsem jako byla zdravá. Mě se lidé na besedách ptali, jestli mám problémy s páteří nebo špatné klouby a tak dále. Až do loňského roku jsem byla v naprostém pořádku. V létě jsem v noci lezla přes plot, protože jsem zapomněla klíče v Praze u dcery a nemohla jsem se dostat domů. Tak jsem se dobývala k sobě na zahradu, což nebyl problém, protože jsem se takhle k sobě dobývala častěji. Ale že byla taková tma, a hlavně na vrcholu jsem šlápla na takovou suchou větev, ze které jsem se měla odrazit a přeskočit ten plot, tak ta větev prostě rupla a pak jsem rupla i já rovnou na záda.

Ale zpátky k tomu cvičení – necvičím, nejsem schopna doma udělat ani jeden dřep. Ale to je špatná osvěta, cvičit se musí. A sama to vím, že když se k nějakému cvičení odhodlám, cítím se pak výborně.

Provaz umíte pořád?

Dokonce i teď, po tom úraze, už jsem ten špagát zase udělala. Jenže já ho většinou dělám i bez rozcvičení a to je kumšt! Protože dříve zamlada jsem vždycky rozcvičila, protáhla svaly a šlachy a pak jsem do toho provazu nějak vřítila doslova. Ale teď jsem ho dělala několikrát za sebou a bez rozcvičení tedy a nic mi nikde neprasklo.

Celý rozhovor s Věrou Čáslavskou si poslechněte v přiloženém audio souboru (viz 'Přehrajte si celý příspěvek' hned pod titulkem). V rozhovoru mimo jiné uslyšíte, jak vznikal film Věra 68 a proč. Původně šlo totiž o přání Věry Čáslavské natočit requiem, aby pozůstalí nemuseli organizovat velký pohřeb. Tento i další díly Koktejlu najdete také v iRadiu.