Věřící mají obavy z případné těžby zlata. Kvůli poutnímu místu u Zlatých Hor

Zvuk zvonů se odráží od vysokých kopců a zve věřící na ranní bohoslužbu. Do bělostného kostela na poutním místě Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) míří i mnoho lidí z nedalekého Polska. „Zachovejme posvátnost tohoto místa. Nemíchejme posvátno s profánním, protože pro mě je ta těžba, ta důlní činnost, projevem materialismu – a to se sem prostě nehodí,“ reaguje na případnou těžbu zlata Małgorzata Pliszka. Její manžel Jerzy souhlasně kývá hlavou.

Čtěte také

Stát zvažuje obnovení těžby zlata u Zlatých Hor, místní jsou proti

„Vidíte, tady je Maria Hilf a tady – takových jeden, dva kilometry – je to ložisko,“ ukazuje na mapě vzdálenost vzdušnou čarou mluvčí ostravsko-opavské diecéze Ondřej Elbel. „Samozřejmě nás bude velice zajímat, jak může případná obnova těžby zlata ovlivnit i například provoz poutního místa, které je neodmyslitelně zasazeno do krajiny.“

Cesta od poutního místa k Novému Hackelbergu začíná lesní turistickou trasou, pak navazuje asfaltka a poslední etapa do prudšího kopce vede po kamenité stezce. Otestovali jsme, že trasa skutečně dlouhá není. Na první pohled zaujmou nová masivní kovová vrata a také kamera, která je nad vstupem do štoly. Vedle vstupu je větší hromada starých zrezivělých trubek, výztuží nebo vrat s prohnilou dřevěnou výplní.

Diamo uvedlo, že poutní místo se v prostoru, ve kterém by se mohlo těžit zlato, nenachází. „Vliv trhacích prací na tento objekt, vzdálený přes jeden kilometr od místa možného dobývání, se ale samozřejmě bude posuzovat,“ sdělil mluvčí Diama Tomáš Indrei.

Diamo biskupství zatím neoslovilo, protože nepředpokládá, že se těžba poutního místa dotkne.

Poutní místo Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) patří k vyhledávaným cílům věřících z Česka, Polska a Německa. V sedmdesátých letech nechal komunistický režim poutní místo vyhodit do vzduchu. Destrukci přežila jen Posvátná studánka. V roce 1995 už na místě stálo obnovené poutní místo.