Vzpomínka na BIIb připomněla vyvraždění obyvatel tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince v roce 1944

26. červenec 2020

Vyvraždění obyvatel takzvaného Terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince v roce 1944 bylo největší masovou vraždou československých občanů v historii. Došlo k ní ve dvou etapách. V noci z 8. na 9. března přišlo o život téměř 4000 žen, mužů i dětí. Ve druhé vlně 10. až 12. července 1944 zahynulo 3500 zbylých vězňů. Každoroční březnová připomínka této tragédie byla letos kvůli koronaviru zrušena a uskutečnila se toto úterý.

Oblíbené melodie Prahy 30. let minulého století zahájily pietní akci Vzpomínka na BIIb u pamětní desky před budovou bývalého Parkhotelu v Praze 7. Toto místo sloužilo jako shromaždiště Židů před jejich cestou do Terezína. Jedním z organizátorů akce byl Pavel Štingl z Památníku ticha.

Pavel Štingl: „Já se snažím, aby to nebylo takové úplně trýznivé, aby to také znělo tím, co si ti lidé odnesli s sebou, co ta Praha měla za melodie, protože oni pár let před tím, než byli deportováni, žili plnohodnotným pražským kulturním životem. Většinou to nebyli ti, kteří zpívají žalmy a kadiš, ale byli to kulturní rodiny, které chodily na Ježka a na Osvobozené divadlo a na to nejčastěji vzpomínají. Takže pro nás předehra tohoto koncertu na tomto místě, které se kdysi nazývalo Radiotrh, spočívá v pouličním muzikantovi, který připomene právě Ježkovy variace. Sešli jsme se u desky Helgy Hoškové, kde je jediná zmínka o tom, že tady ty transporty byly, což je strašně málo. Já bych si tady představoval nějakou sochu nebo architektonický objekt.“

Poté se účastníci přesunuli do Velké dvorany Veletržního paláce, kde zazněl slavnostní koncert Bennewitzova kvarteta. Slovo má houslista Štěpán Ježek.

Štěpán Ježek: „Je to směs česko-německo-židovských autorů a k tomu zazní typicky český repertoár, což je Fantazie na Svatováclavský chorál od Josefa Suka.“

Během koncertu se promítaly obrázky dětí z terezínského ghetta a také obraz Sněhurky. To vysvětluje Pavel Štingl.

Pavel Štingl: „Sněhurka se stala takovým symbolem tohoto koncertu, protože už nějakou dobu jsem nosil v hlavě, že se o ní hovoří v některé ze vzpomínek. Ty děti měly možnost ještě se improvizovaně vyučovat, byly tam učitelky, které se už v Terezíně hodně snažily s dětmi pracovat, a to se přeneslo i do Osvětimi. Oni opravdu odcházeli s takovým dozvukem První republiky a v roce 1938 tady byl uveden přelomový animovaný Disneyův film Sněhurka a sedm trpaslíků. Samozřejmě všechny ty rodiny na něj šly, viděly ho, děti si o něm povídaly. Potom v Terezíně mezi obrázky, které se dochovaly, se často objevuje motiv Sněhurky. A potom děti ještě v rodinném táboře převezeném do Osvětimi dokonce tu Sněhurku dramatizovaly. A podle vzpomínky jedna z učitelek namalovala na stěnu baráku Sněhurku z plakátu. Nám se konečně podařilo dohledat, že na to vzpomínal Toman Brod. A protože je to autentická věc, požádali jsme výtvarnici Šárku Zikovou, aby tu Sněhurku rekonstruovala podle plakátu, jak asi to mohlo na té stěně vypadat.“

Vzpomínka na BIIb se konala v době, kdy česká vláda rozhoduje o zřízení nové státní příspěvkové organizace, která převezme vývoj projektu Památník ticha. Ten má ze železniční stanice Praha-Bubny, odkud odjížděly transporty Židů, vytvořit aktivní centrum pro odkaz válečných událostí.

Spustit audio